Job 16

1 Job reprit la parole et dit:

A odpovídaje Job, řekl:

2 De tels discours, j’en ai entendu beaucoup: vous êtes tous de pauvres consolateurs.

Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

3 Y aura-t-il une fin à ces paroles qui sonnent creux? Qu’est-ce donc qui te contraint de répliquer?

Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

4 Moi aussi, je pourrais parler comme vous, si seulement vous étiez à ma place; je pourrais aligner des paroles contre vous et hocher la tête à votre sujet.

Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

5 Je vous donnerais du réconfort avec ma bouche, et le mouvement de mes lèvres serait votre soulagement.

Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

6 Maintenant; si je parle, ma douleur n’en sera pas adoucie; si je m’abstiens, me lâchera-t-elle pour cela?

Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

7 Oui, à l’heure présente Dieu m’a exténué; tu as jeté le trouble dans tout mon entourage.

Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

8 Tu m’as couvert de rides qui sont autant de témoins à charge; ma maigreur elle-même me trahit et dépose contre moi.

A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

9 Sa fureur me déchire, me traite en ennemi; il grince des dents contre moi: mon adversaire darde sur moi ses regards.

Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

10 Ils ouvrent contre moi une bouche béante, ils me frappent ignominieusement sur les joues: en bande ils s’attroupent autour de moi.

Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

11 Le Tout-Puissant me livre à des écervelés; il me jette en proie aux mains des méchants.

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

12 Je vivais paisible, et il m’a broyé; il m’a saisi par la nuque et mis en pièces; il m’a dressé comme une cible à ses coups.

Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

13 Ses archers me cernent de toutes parts; sans pitié il me perce les reins, répand à terre mon fiel.

Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

14 Il ouvre en moi brèche sur brèche, il court sur moi comme un guerrier puissant.

Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

15 J’Ai cousu un cilice sur ma peau desséchée et traîné mon front dans la poussière.

Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

16 J’Ai le visage tout bouffi par les pleurs; une nuit noire s’étend sur mes paupières.

Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

17 Et aucune injustice ne souille mes mains! Et ma prière a toujours été pure!

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

18 O terre, ne recouvre pas mon sang! Qu’aucun obstacle n’arrête mes cris!

Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

19 Dès maintenant j’ai un témoin pour moi dans les cieux, un répondant dans les régions supérieures.

Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

20 Mes amis se raillent de moi: c’est vers Dieu que s’élèvent mes yeux baignés de larmes,

Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

21 pour qu’il soit lui-même arbitre entre l’homme et Dieu, entre le fils de l’homme et son semblable.

Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

22 Car ce peu d’années vont s’écouler, et je prendrai un chemin par où je ne repasserai point.

Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.