Psaumes 90
1 Prière de Moïse, homme de Dieu. Seigneur, tu as été notre demeure de génération en génération.
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Avant que les montagnes soient nées et que tu aies formé la terre et le monde, d’éternité en éternité tu es Dieu.
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 Tu fais retourner l’homme jusqu’à la poussière, et tu dis: Retournez, fils des hommes.
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 Car 1 000 ans, à tes yeux, sont comme le jour d’hier quand il est passé, et comme une veille dans la nuit.
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 Comme un torrent tu les emportes; ils sont comme un sommeil, – au matin, comme l’herbe qui reverdit:
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 Au matin, elle fleurit et reverdit; le soir on la coupe, et elle sèche.
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 Car nous sommes consumés par ta colère, et nous sommes épouvantés par ta fureur.
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Tu as mis devant toi nos iniquités, devant la lumière de ta face nos [fautes] cachées.
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 Car tous nos jours s’en vont par ta grande colère; nous consumons nos années comme une pensée.
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 Les jours de nos années montent à 70 ans, et si, à cause de la vigueur, ils vont à 80 ans, leur orgueil encore est peine et vanité; car [notre vie] s’en va bientôt, et nous nous envolons.
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Qui connaît la force de ta colère, et, selon ta crainte, ton courroux?
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 Enseigne-nous ainsi à compter nos jours, afin que nous en acquérions un cœur sage.
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Éternel! retourne-toi. – Jusques à quand? – Et repens-toi à l’égard de tes serviteurs.
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 Rassasie-nous, au matin, de ta bonté; et nous chanterons de joie, et nous nous réjouirons tous nos jours.
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Réjouis-nous selon les jours où tu nous as affligés, selon les années où nous avons vu des maux.
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Que ton œuvre apparaisse à tes serviteurs, et ta majesté à leurs fils.
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 Et que la gratuité du Seigneur, notre Dieu, soit sur nous; et établis sur nous l’œuvre de nos mains: oui, l’œuvre de nos mains, établis-la.
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
