Psaumes 88
1 Cantique. Psaume. Pour les fils de Coré. Au chef de musique, sur Mahalath-Leannoth. Pour instruire. D’Héman, l’Ezrakhite. Éternel, Dieu de mon salut! j’ai crié de jour [et] de nuit devant toi.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Que ma prière vienne devant toi, incline ton oreille à mon cri.
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Je suis compté parmi ceux qui descendent dans la fosse, je suis comme un homme qui n’a pas de force,
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 Gisant parmi les morts, comme les tués qui sont couchés dans le sépulcre, desquels tu ne te souviens plus, et qui sont retranchés de ta main.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Tu m’as mis dans une fosse profonde, dans des lieux ténébreux, dans des abîmes.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Ta fureur s’est appesantie sur moi, et tu m’as accablé de toutes tes vagues. (Sélah)
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Tu as éloigné de moi ceux de ma connaissance, tu m’as mis en abomination auprès d’eux; je suis enfermé, et je ne puis sortir.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Mon œil se consume d’affliction; j’ai crié à toi, Éternel, tous les jours; j’ai étendu mes mains vers toi.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Feras-tu des merveilles pour les morts? ou les trépassés se lèveront-ils pour te célébrer? (Sélah)
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Racontera-t-on ta bonté dans le sépulcre, ta fidélité dans l’abîme?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Connaîtra-t-on tes merveilles dans les ténèbres, et ta justice dans le pays de l’oubli?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Mais moi, Éternel! je crie à toi, et dès le matin ma prière te prévient.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Éternel! pourquoi as-tu rejeté mon âme, [et] me caches-tu ta face?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Je suis affligé et expirant dès ma jeunesse; je porte tes terreurs, je ne sais où j’en suis.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Les ardeurs de ta colère ont passé sur moi, tes frayeurs m’ont anéanti;
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 Elles m’ont environné comme des eaux tout le jour, elles m’ont entouré toutes ensemble.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Tu as éloigné de moi amis et compagnons; ceux de ma connaissance [me sont] des ténèbres.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
