Psaumes 49
1 Au chef de musique. Des fils de Coré. Psaume. Vous, tous les peuples, entendez ceci; vous, tous les habitants du monde, prêtez l’oreille;
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 Fils des gens du commun, et fils des grands, le riche et le pauvre pareillement:
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 Ma bouche dira des paroles de sagesse, et la méditation de mon cœur sera [pleine] d’intelligence;
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 Je prêterai l’oreille au discours sentencieux, j’exposerai mon énigme sur la harpe.
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 Pourquoi craindrais-je au mauvais jour, quand l’iniquité de ceux qui me talonnent m’enveloppe?
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 Ils se confient en leurs biens et se glorifient en l’abondance de leurs richesses…
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 Un homme ne pourra en aucune manière racheter son frère, ni donner à Dieu sa rançon,
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 (Car précieux est le rachat de leur âme, et il faut qu’il y renonce à jamais, )
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 Afin qu’il vive encore, à toujours, [et] qu’il ne voie pas la fosse.
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 Car il voit que les sages meurent, que le sot et l’insensé périssent pareillement et laissent leurs biens à d’autres.
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 Leur [pensée] intérieure est que leurs maisons durent à toujours, et leurs demeures de génération en génération; ils appellent les terres de leur propre nom.
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 Pourtant l’homme qui est en honneur ne dure pas; il est semblable aux bêtes qui périssent.
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 Ce chemin qu’ils tiennent est leur folie; mais ceux qui viennent après eux prennent plaisir aux propos de leur bouche. (Sélah)
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
14 Ils gisent dans le shéol comme des brebis: la mort se repaît d’eux, et au matin les hommes droits domineront sur eux; et leur beauté va se consumer dans le shéol, sans qu’ils aient plus de demeure. (Sheol h7585)
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
16 Ne crains pas quand un homme s’enrichit, quand la gloire de sa maison s’accroît;
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 Car, lorsqu’il mourra, il n’emportera rien; sa gloire ne descendra pas après lui,
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 Quoique pendant sa vie il bénisse son âme (et on te louera, si tu te fais du bien),
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 Il s’en ira jusqu’à la génération de ses pères: ils ne verront jamais la lumière.
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 L’homme qui est en honneur et n’a point d’intelligence, est comme les bêtes qui périssent.
Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
