Psaumes 147
1 Louez Jah! car c’est une chose bonne. Chantez les louanges de notre Dieu! car c’est une chose agréable. La louange est bienséante.
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 L’Éternel bâtit Jérusalem; il rassemble les exilés d’Israël.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 C’est lui qui guérit ceux qui ont le cœur brisé, et qui bande leurs plaies;
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 Qui compte le nombre des étoiles: à elles toutes il donne des noms.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Notre Seigneur est grand et d’une grande puissance; son intelligence est sans bornes.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 L’Éternel affermit les débonnaires; il renverse les méchants jusqu’en terre.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Chantez à l’Éternel avec actions de grâces, psalmodiez sur la harpe à notre Dieu,
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 Qui couvre de nuages les cieux, qui prépare la pluie pour la terre, qui fait germer l’herbe sur les montagnes;
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 Qui donne la nourriture au bétail, [et] aux petits du corbeau qui crient.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Il ne trouve pas son plaisir en la force du cheval, il ne se complaît pas aux jambes de l’homme.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Le plaisir de l’Éternel est en ceux qui le craignent, en ceux qui s’attendent à sa bonté.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Jérusalem, célèbre l’Éternel! Sion, loue ton Dieu!
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 Car il rend fortes les barres de tes portes; il bénit tes fils au milieu de toi;
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 Il met la paix dans tes confins; il te rassasie de la moelle du froment;
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Il envoie ses oracles sur la terre: sa parole court avec vitesse.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 C’est lui qui donne la neige comme de la laine, qui répand la gelée blanche comme de la cendre;
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 Il jette sa glace comme par morceaux: qui peut subsister devant son froid?
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Il envoie sa parole et les fait fondre; il fait souffler son vent: les eaux coulent.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Il annonce ses paroles à Jacob, ses statuts et ses ordonnances à Israël.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 Il n’a fait ainsi à aucune nation; et ses ordonnances, elles ne les ont pas connues. Louez Jah!
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
