< Psaumes 139 >

1 Au chef de musique. De David. Psaume. Éternel! tu m’as sondé, et tu m’as connu.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Tu connais quand je m’assieds et quand je me lève, tu discernes de loin ma pensée;
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Tu connais mon sentier et mon coucher, et tu es au fait de toutes mes voies.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Car la parole n’est pas encore sur ma langue, que voilà, ô Éternel! tu la connais tout entière.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Tu me tiens serré par-derrière et par-devant, et tu as mis ta main sur moi, …
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Connaissance trop merveilleuse pour moi, si élevée que je n’y puis [atteindre]!
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Où irai-je loin de ton Esprit? et où fuirai-je loin de ta face?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Si je monte aux cieux, tu y es; si je me couche au shéol, t’y voilà. (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Si je prends les ailes de l’aube du jour, si je fais ma demeure au bout de la mer,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Là aussi ta main me conduira et ta droite me saisira.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Et si je dis: Au moins les ténèbres m’envelopperont, – alors la nuit est lumière autour de moi.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Les ténèbres même ne sont pas obscures pour [me] cacher à toi, et la nuit resplendit comme le jour, l’obscurité est comme la lumière.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Car tu as possédé mes reins, tu m’as tissé dans le ventre de ma mère.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Je te célébrerai de ce que j’ai été fait d’une étrange et admirable manière. Tes œuvres sont merveilleuses, et mon âme le sait très bien.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Mes os ne t’ont point été cachés lorsque j’ai été fait dans le secret, façonné comme une broderie dans les lieux bas de la terre.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Tes yeux ont vu ma substance informe, et dans ton livre [mes membres] étaient tous écrits; de jour en jour ils se formaient, lorsqu’il n’y en avait [encore] aucun.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Combien me sont précieuses tes pensées, ô Dieu! combien en est grande la somme!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Si je veux les compter, elles sont plus nombreuses que le sable. Si je me réveille, je suis encore avec toi.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Ô Dieu! si tu voulais tuer le méchant! Et vous, hommes de sang, retirez-vous de moi; …
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Eux qui parlent contre toi astucieusement, qui prennent [ton nom] en vain, tes ennemis!
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 N’ai-je pas en haine, ô Éternel, ceux qui te haïssent? et n’ai-je pas en horreur ceux qui s’élèvent contre toi?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Je les hais d’une parfaite haine; ils sont pour moi des ennemis.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Sonde-moi, ô Dieu! et connais mon cœur; éprouve-moi, et connais mes pensées.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Et regarde s’il y a en moi quelque voie de chagrin, et conduis-moi dans la voie éternelle.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

< Psaumes 139 >