Psaumes 132
1 Cantique des degrés. Éternel, souviens-toi de David, [et] de toutes ses afflictions!
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 Comment il a juré à l’Éternel, [et] fait un vœu au Puissant de Jacob:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Si j’entre dans la demeure de ma maison, si je monte sur le lit où je couche,
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 Si je permets à mes yeux de dormir, à mes paupières de sommeiller,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Jusqu’à ce que j’aie trouvé un lieu pour l’Éternel, des demeures pour le Puissant de Jacob!
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Voici, nous avons entendu parler d’elle à Éphrata, nous l’avons trouvée dans les champs de Jaar.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Entrons dans ses demeures, prosternons-nous devant le marchepied de ses pieds.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Lève-toi, Éternel! pour [entrer dans] ton repos, toi et l’arche de ta force!
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Que tes sacrificateurs soient revêtus de justice, et que tes saints chantent de joie.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 À cause de David, ton serviteur, ne repousse pas la face de ton oint.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 L’Éternel a juré à David [en] vérité, il n’en reviendra pas: Je mettrai du fruit de ton ventre sur ton trône.
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Si tes enfants gardent mon alliance et mes témoignages que je leur enseignerai, leurs fils aussi seront assis à perpétuité sur ton trône.
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Car l’Éternel a choisi Sion; il l’a désirée pour être son habitation:
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 C’est ici mon repos à perpétuité; ici j’habiterai, car je l’ai désirée.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Je bénirai abondamment ses vivres, je rassasierai de pain ses pauvres;
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Et je revêtirai de salut ses sacrificateurs, et ses saints exulteront en chantant de joie.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Là je ferai germer la corne de David, j’ai préparé une lampe à mon oint.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Je revêtirai de honte ses ennemis; et sur lui fleurira sa couronne.
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
