Psaumes 102
1 Prière de l’affligé, quand il est accablé et répand sa plainte devant l’Éternel. Éternel, entends ma prière, et que mon cri vienne jusqu’à toi!
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Ne me cache pas ta face; au jour de ma détresse, incline vers moi ton oreille; au jour où je crie, hâte-toi, réponds-moi.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Car mes jours s’évanouissent comme la fumée, et mes os sont brûlés comme un foyer.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Mon cœur est frappé, et est desséché comme l’herbe; car j’ai oublié de manger mon pain.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 À cause de la voix de mon gémissement, mes os s’attachent à ma chair.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Je suis devenu semblable au pélican du désert; je suis comme le hibou des lieux désolés.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Je veille, et je suis comme un passereau solitaire sur un toit.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Tout le jour mes ennemis m’outragent; ceux qui sont furieux contre moi jurent par moi.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Car j’ai mangé la cendre comme du pain, et j’ai mêlé de pleurs mon breuvage,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 À cause de ton indignation et de ta colère; car tu m’as élevé haut, et tu m’as jeté en bas.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Mes jours sont comme l’ombre qui s’allonge, et je deviens sec comme l’herbe.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Mais toi, Éternel! tu demeures à toujours, et ta mémoire est de génération en génération.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Tu te lèveras, tu auras compassion de Sion; car c’est le temps d’user de grâce envers elle, car le temps assigné est venu.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Car tes serviteurs prennent plaisir à ses pierres, et ont compassion de sa poussière.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Alors les nations craindront le nom de l’Éternel, et tous les rois de la terre, ta gloire.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Quand l’Éternel bâtira Sion, il paraîtra dans sa gloire.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Il aura égard à la prière du désolé, et il ne méprisera pas leur prière.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Cela sera écrit pour la génération à venir; et le peuple qui sera créé louera Jah;
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Car il a regardé des lieux hauts de sa sainteté; des cieux l’Éternel a considéré la terre,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 Pour entendre le gémissement du prisonnier, et pour délier ceux qui étaient voués à la mort;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 Afin qu’on annonce dans Sion le nom de l’Éternel, et sa louange dans Jérusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 Quand les peuples seront rassemblés, et les royaumes, pour servir l’Éternel.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Il a abattu ma force dans le chemin, il a abrégé mes jours.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 J’ai dit: Mon Dieu, ne m’enlève pas à la moitié de mes jours!… Tes années sont de génération en génération!
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Tu as jadis fondé la terre, et les cieux sont l’ouvrage de tes mains;
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Eux, ils périront, mais toi, tu subsisteras; et ils vieilliront tous comme un vêtement; tu les changeras comme un habit, et ils seront changés;
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Mais toi, tu es le Même, et tes années ne finiront pas.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Les fils de tes serviteurs demeureront, et leur semence sera établie devant toi.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
