Proverbes 5
1 Mon fils, sois attentif à ma sagesse, incline ton oreille à mon intelligence,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 pour garder les pensées réfléchies et pour que tes lèvres conservent la connaissance.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Car les lèvres de l’étrangère distillent du miel, et son palais est plus doux que l’huile;
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 mais à la fin elle est amère comme l’absinthe, aiguë comme une épée à deux tranchants.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 de sorte qu’elle ne pèse pas le sentier de la vie; ses voies sont errantes: elle n’a pas de connaissance.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Et maintenant, [mes] fils, écoutez-moi, et ne vous détournez pas des paroles de ma bouche.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Éloigne ta voie d’auprès d’elle, et ne t’approche point de l’entrée de sa maison;
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 de peur que tu ne donnes ton honneur à d’autres, et tes années à l’homme cruel;
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 de peur que des étrangers ne se rassasient de ton bien, et que ton travail ne soit dans la maison d’un étranger;
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 et que tu ne gémisses à ta fin, quand ta chair et ton corps se consumeront;
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 et que tu ne dises: Comment ai-je haï l’instruction, et mon cœur a-t-il méprisé la répréhension?
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Comment n’ai-je pas écouté la voix de ceux qui m’instruisaient, ni incliné mon oreille vers ceux qui m’enseignaient?
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Peu s’en est fallu que je n’aie été dans toute sorte de mal, au milieu de la congrégation et de l’assemblée.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Bois des eaux de ta citerne, et de ce qui coule du milieu de ton puits.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Tes fontaines se répandront au-dehors, des ruisseaux d’eau dans les places.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Qu’elles soient à toi seul, et non à des étrangers avec toi.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Que ta source soit bénie, et réjouis-toi de la femme de ta jeunesse,
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 biche des amours, et chevrette pleine de grâce; que ses seins t’enivrent en tout temps; sois continuellement épris de son amour.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Et pourquoi, mon fils, serais-tu épris d’une étrangère, et embrasserais-tu le sein de l’étrangère?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Car les voies de l’homme sont devant les yeux de l’Éternel, et il pèse tous ses chemins.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Le méchant, ses iniquités le saisiront, et il sera tenu par les cordes de son péché;
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 il mourra faute de discipline, et il s’égarera dans la grandeur de sa folie.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
