Proverbes 19
1 Mieux vaut le pauvre qui marche dans son intégrité, que celui qui est pervers de lèvres et qui est un sot.
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 De même, le manque de connaissance dans une âme n’est pas une bonne chose, et celui qui se hâte de ses pieds bronche.
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 La folie de l’homme pervertit sa voie, et son cœur s’irrite contre l’Éternel.
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Les richesses font beaucoup d’amis, mais le pauvre est séparé de son ami.
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Le faux témoin ne sera pas tenu pour innocent, et celui qui profère des mensonges n’échappera point.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Beaucoup de gens recherchent la faveur d’un noble, et chacun est ami d’un homme qui donne.
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Tous les frères du pauvre le haïssent; combien plus ses amis s’éloigneront-ils de lui! Il les poursuit de ses paroles, … ils n’y sont plus!
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Celui qui acquiert du sens aime son âme; celui qui garde l’intelligence, c’est pour trouver le bonheur.
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Le faux témoin ne sera pas tenu pour innocent, et celui qui profère des mensonges périra.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Une vie de délices ne sied pas à un sot; combien moins [sied-il] à un serviteur de gouverner des princes!
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 La sagesse de l’homme le rend lent à la colère; et sa gloire, c’est de passer par-dessus la transgression.
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 La colère d’un roi est comme le rugissement d’un jeune lion, mais sa faveur, comme la rosée sur l’herbe.
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Un fils insensé est un malheur pour son père, et les querelles d’une femme sont une gouttière continuelle.
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Maison et richesse sont l’héritage des pères, mais une femme sage vient de l’Éternel.
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 La paresse fait tomber dans un profond sommeil, et l’âme négligente aura faim.
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Celui qui garde le commandement garde son âme; celui qui ne veille pas sur ses voies mourra.
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Qui use de grâce envers le pauvre prête à l’Éternel, et il lui rendra son bienfait.
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Corrige ton fils tandis qu’il y a de l’espoir, mais ne te laisse pas aller au désir de le faire mourir.
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Celui qui est très colère en portera la peine; car si tu le délivres, tu devras recommencer.
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Écoute le conseil, et reçois l’instruction, afin que tu sois sage à ta fin.
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Il y a beaucoup de pensées dans le cœur d’un homme; mais le conseil de l’Éternel, c’est là ce qui s’accomplit.
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Ce qui attire dans un homme, c’est sa bonté; et le pauvre vaut mieux que l’homme menteur.
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 La crainte de l’Éternel mène à la vie, et l’on reposera rassasié, sans être visité par le mal.
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Le paresseux enfonce sa main dans le plat, et il ne la ramène pas à sa bouche.
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Frappe le moqueur, et le simple deviendra avisé; corrige l’homme intelligent, et il comprendra la connaissance.
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Celui qui ruine son père et chasse sa mère, est un fils qui fait honte et apporte l’opprobre.
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Mon fils, cesse d’écouter l’instruction qui fait errer loin des paroles de la connaissance.
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Un témoin de Bélial se moque du juste jugement, et la bouche des méchants avale l’iniquité.
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Les jugements sont préparés pour les moqueurs, et les coups pour le dos des sots.
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
