Job 9
1 Et Job répondit et dit:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 En vérité, je sais qu’il en est ainsi. Mais comment l’homme sera-t-il juste devant Dieu?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 S’il se plaît à contester avec lui, il ne lui répondra pas sur un point entre mille.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Il est sage de cœur et puissant en force: qui s’est endurci contre lui et a prospéré?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Il transporte les montagnes, et elles ne savent pas qu’il les renverse dans sa colère;
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Il remue la terre de sa place, et ses colonnes tremblent;
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Il parle au soleil, et [le soleil] ne se lève pas; et sur les étoiles il met son sceau;
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Seul il étend les cieux et marche sur les hauteurs de la mer;
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Il fait la grande Ourse, Orion, et les Pléiades, et les chambres du midi;
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Il fait de grandes choses qu’on ne saurait sonder, et des merveilles à ne pouvoir les compter.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Voici, il passe près de moi, et je ne [le] vois pas; et il passe à côté [de moi], et je ne l’aperçois pas.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Voici, il ravit; qui l’en détournera? Qui lui dira: Que fais-tu?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Dieu ne retire pas sa colère; sous lui fléchissent les orgueilleux qui prêtent secours.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Combien moins lui répondrais-je, moi, [et] choisirais-je mes paroles avec lui!
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Si j’étais juste, je ne lui répondrais pas, je demanderais grâce à mon juge.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Si je criais, et qu’il me réponde, je ne croirais pas qu’il ait prêté l’oreille à ma voix, –
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 Lui qui m’écrase dans une tempête, et qui multiplie mes blessures sans cause.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Il ne me permet pas de reprendre haleine; car il me rassasie d’amertumes.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 S’agit-il de force, voici, il est fort; s’agit-il de jugement: Qui m’assignera?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Si je me justifiais, ma bouche me condamnerait; si j’étais parfait, il me montrerait pervers.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Si j’étais parfait, je méconnaîtrais mon âme, je mépriserais ma vie.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Tout revient au même; c’est pourquoi j’ai dit: Il consume le parfait et le méchant.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Si le fléau donne subitement la mort, il se rit de l’épreuve de l’innocent.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 La terre est livrée en la main du méchant: il couvre la face de ses juges. S’il n’en est pas ainsi, qui est-ce donc?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Mes jours s’en vont plus vite qu’un coureur; ils fuient, ils ne voient pas ce qui est bon;
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 Ils passent rapides comme les barques de jonc, comme un aigle qui fond sur sa proie.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Si je dis: J’oublierai ma plainte, je renoncerai à mon visage [morne] et je serai joyeux,
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 Je suis épouvanté de tous mes tourments; je sais que tu ne me tiendras pas pour innocent.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Soit, je suis méchant: pourquoi me fatigué-je ainsi en vain?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Si je me lave avec de l’eau de neige, et que je nettoie mes mains dans la pureté,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Alors tu me plongeras dans un fossé, et mes vêtements m’auront en horreur.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Car il n’est pas homme, comme moi, pour que je lui réponde, pour que nous allions ensemble en jugement.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Il n’y a pas entre nous un arbitre qui mettrait sa main sur nous deux.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Qu’il retire sa verge de dessus moi, et que sa terreur ne me trouble pas;
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Alors je parlerai et je ne le craindrai pas; mais il n’en est pas ainsi de moi.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
