Job 4

1 Et Éliphaz, le Thémanite, répondit et dit:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Si nous essayons de t’adresser une parole, en seras-tu irrité? Mais qui pourrait se retenir de parler?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Voici, tu en as enseigné beaucoup, et tu as fortifié les mains languissantes;

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Tes paroles ont tenu droit celui qui chancelait, et tu as affermi les genoux qui ployaient;

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Mais maintenant [le malheur] est venu sur toi, et tu es irrité; il t’atteint, et tu es troublé.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Ta crainte [de Dieu] n’est-elle pas ta confiance, et l’intégrité de tes voies, ton espérance?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Souviens-toi, je te prie, qui a péri étant innocent? et où les hommes droits ont-ils été détruits?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Selon ce que j’ai vu, ceux qui labourent l’iniquité et qui sèment la misère, la moissonnent.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Ils périssent par le souffle de Dieu, et sont consumés par le souffle de ses narines.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Le rugissement du lion et la voix du [lion] rugissant [sont étouffés], et les dents des jeunes lions sont brisées;

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Le lion fort périt faute de proie, et les petits de la lionne sont dispersés.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 Une parole vint à moi secrètement, et mon oreille en saisit la susurration,

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 Au milieu des pensées que font naître les visions de la nuit, quand un sommeil profond tombe sur les hommes;

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 La frayeur vint sur moi, et le frisson, et elle fit trembler la multitude de mes os;

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Et un esprit passa devant moi: les cheveux de ma chair se dressèrent.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Il se tint là; je ne reconnus pas son apparence: une forme était devant mes yeux. J’entendis un léger murmure et une voix:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 Un mortel sera-t-il plus juste que Dieu, l’homme sera-t-il plus pur que celui qui l’a fait?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Voici, il ne se fie pas à ses serviteurs, et ses anges il les charge de folie;

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 Combien plus à ceux qui habitent dans des maisons d’argile dont le fondement est dans la poussière, qui sont écrasés comme la teigne!

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 Du matin au soir, ils sont frappés; ils périssent pour toujours sans qu’on y fasse attention.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Leurs cordes ne leur sont-elles pas arrachées? Ils meurent, et sans sagesse.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.