Job 31

1 J’ai fait alliance avec mes yeux: et comment aurais-je arrêté mes regards sur une vierge?

Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

2 Et quelle aurait été d’en haut [ma] portion de la part de Dieu, et, des hauts lieux, [mon] héritage de la part du Tout-puissant?

Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

3 La calamité n’est-elle pas pour l’inique, et le malheur pour ceux qui pratiquent le mal?

Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

4 Lui, ne voit-il pas mon chemin, et ne compte-t-il point tous mes pas?

Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

5 Si j’ai marché avec fausseté, si mes pieds se sont hâtés vers la fraude,

Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

6 Qu’il me pèse dans la balance de justice, et Dieu reconnaîtra ma perfection.

Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

7 Si mon pas s’est détourné du chemin, et si mon cœur a suivi mes yeux, et si quelque souillure s’est attachée à ma main,

Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

8 Que je sème et qu’un autre mange, et que mes rejetons soient déracinés!…

Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

9 Si mon cœur s’est laissé attirer vers une femme et que j’aie fait le guet à la porte de mon prochain,

Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

10 Que ma femme tourne la meule pour un autre, et que d’autres se penchent sur elle;

Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

11 Car c’est là une infamie, et une iniquité punissable par les juges:

Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

12 Car c’est un feu qui dévore jusque dans l’abîme et qui détruirait par la racine tout mon revenu…

Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

13 Si j’ai méprisé le droit de mon serviteur ou de ma servante quand ils contestaient avec moi,

Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

14 Que ferais-je quand Dieu se lèverait? et s’il me visitait, que lui répondrais-je?

Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

15 Celui qui m’a fait dans le sein de ma mère, ne les a-t-il pas faits [eux aussi], et un seul et même [Dieu] ne nous a-t-il pas formés dans la matrice?…

Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?

16 Si j’ai refusé aux misérables leur désir, si j’ai fait défaillir les yeux de la veuve;

Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

17 Si j’ai mangé seul mon morceau, et que l’orphelin n’en ait pas mangé; –

A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

18 Car dès ma jeunesse il m’a honoré comme un père, et dès le ventre de ma mère j’ai soutenu la [veuve]; …

Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

19 Si j’ai vu quelqu’un périr faute de vêtement, et le pauvre manquer de couverture;

Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

20 Si ses reins ne m’ont pas béni, et qu’il ne se soit pas réchauffé avec la toison de mes agneaux;

Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

21 Si j’ai secoué ma main contre un orphelin, parce que je voyais mon appui dans la porte:

Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

22 Que mon épaule se démette de sa jointure, et que mon bras cassé se détache de l’os!

Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

23 Car la calamité de la part de Dieu m’était une frayeur, et devant sa grandeur je ne pouvais rien…

Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

24 Si j’ai mis ma confiance dans l’or, si j’ai dit à l’or fin: C’est à toi que je me fie;

Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

25 Si je me suis réjoui de ce que mes biens étaient grands, et de ce que ma main avait beaucoup acquis;

Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

26 Si j’ai vu le soleil quand il brillait, et la lune quand elle marchait dans sa splendeur,

Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

27 Et que mon cœur ait été séduit en secret, et que ma bouche ait embrassé ma main, –

Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

28 Cela aussi serait une iniquité punissable par le juge, car j’aurais renié le Dieu qui est en haut; …

I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

29 Si je me suis réjoui dans la calamité de celui qui me haïssait, si j’ai été ému de joie lorsque le malheur l’a trouvé; –

Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

30 Même je n’ai pas permis à ma bouche de pécher, de demander sa vie par une exécration; …

Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

31 Si les gens de ma tente n’ont pas dit: Qui trouvera quelqu’un qui n’ait pas été rassasié de la chair de ses bêtes? –

Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

32 L’étranger ne passait pas la nuit dehors, j’ouvrais ma porte sur le chemin; …

Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

33 Si j’ai couvert ma transgression comme Adam, en cachant mon iniquité dans mon sein,

Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

34 Parce que je craignais la grande multitude, et que le mépris des familles me faisait peur, et que je sois resté dans le silence et ne sois pas sorti de ma porte…

A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

35 Oh! si j’avais quelqu’un pour m’écouter! Voici ma signature. Que le Tout-puissant me réponde, et que ma partie adverse fasse un écrit!

Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

36 Ne le porterais-je pas sur mon épaule? Ne le lierais-je pas sur moi comme une couronne?

Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

37 Je lui déclarerais le nombre de mes pas; comme un prince je m’approcherais de lui…

Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

38 Si ma terre crie contre moi, et que ses sillons pleurent ensemble,

Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

39 Si j’en ai mangé le revenu sans argent, et que j’aie tourmenté à mort l’âme de ses possesseurs,

Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

40 Que les épines croissent au lieu de froment, et l’ivraie au lieu d’orge! Les paroles de Job sont finies.

Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.