Job 24
1 Pourquoi des temps ne sont-ils pas réservés par-devers le Tout-puissant, et ceux qui le connaissent ne voient-ils pas ses jours?
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 Ils reculent les bornes, ils pillent le troupeau et le paissent;
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 Ils emmènent l’âne des orphelins et prennent en gage le bœuf de la veuve;
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 Ils détournent du chemin les pauvres; les malheureux de la terre se cachent ensemble:
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 Voici, ânes sauvages dans le désert, ils sortent pour leur besogne dès le matin, pour chercher leur proie; le désert leur [fournit] le pain pour leurs enfants;
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 Ils moissonnent le fourrage dans les champs, ils grappillent la vigne du méchant;
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 Ils passent la nuit tout nus, sans vêtement, et n’ont pas de couverture par le froid;
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 Ils sont trempés par les averses des montagnes, et, sans refuge, ils se serrent contre le rocher…
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 Ils arrachent de la mamelle l’orphelin, et [de la main] des pauvres ils prennent des gages:
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 Ceux-ci vont nus, sans vêtement, et, affamés, ils portent la gerbe;
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 Entre leurs murailles ils font de l’huile, ils foulent le pressoir, et ont soif.
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 Des villes sortent les soupirs des mourants, et l’âme des blessés à mort crie, et Dieu n’impute pas l’indignité [qui se commet].
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 D’autres sont ennemis de la lumière, ils ne connaissent pas ses voies et ne demeurent pas dans ses sentiers.
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 Le meurtrier se lève avec la lumière, il tue le malheureux et le pauvre, et la nuit il est comme le voleur.
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 L’œil aussi de l’adultère guette le crépuscule, en disant: Aucun œil ne m’apercevra; et il met un voile sur son visage.
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 Dans les ténèbres ils percent les maisons, de jour ils s’enferment; ils ne connaissent pas la lumière;
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 Car le matin est pour eux tous l’ombre de la mort, car ils connaissent les terreurs de l’ombre de la mort.
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 Ils sont rapides sur la face des eaux, leur part est maudite sur la terre; ils ne se tournent pas vers les vignes.
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19 La sécheresse et la chaleur emportent l’eau de neige; ainsi le shéol fait-il de ceux qui ont péché. (Sheol h7585)
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)
20 Le sein maternel les oublie; les vers se repaissent d’eux; on ne se souvient plus d’eux: l’iniquité sera brisée comme du bois!
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 Ils dépouillent la femme stérile qui n’enfante pas, et ils ne font pas de bien à la veuve.
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 Et par leur force ils traînent les puissants; ils se lèvent et on n’est plus sûr de sa vie.
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 [Dieu] leur donne la sécurité, et ils s’appuient sur elle; mais il a ses yeux sur leurs voies.
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 Ils sont élevés: dans peu, ils ne sont plus; ils défaillent, et sont recueillis comme tous; ils sont coupés comme la tête d’un épi.
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 Et si cela n’est pas, qui me fera menteur et réduira mon discours à néant?
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
