< Job 16 >
1 Et Job répondit et dit:
A odpovídaje Job, řekl:
2 J’ai entendu bien des choses comme celles-là; vous êtes tous des consolateurs fâcheux.
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 Y aura-t-il une fin à [ces] paroles de vent? Qu’est-ce qui t’irrite, que tu répondes?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 Moi aussi, je pourrais parler comme vous; si votre âme était à la place de mon âme, je pourrais entasser des paroles contre vous et secouer ma tête contre vous!
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 [Mais] je vous fortifierais de ma bouche, et la consolation de mes lèvres allégerait [vos douleurs].
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 Si je parle, ma douleur n’est pas allégée; et si je me tais, s’éloignera-t-elle de moi?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 Mais maintenant, il m’a fatigué…: tu as dévasté toute ma famille;
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 Tu m’as étreint, c’est un témoignage, et ma maigreur se lève contre moi, elle dépose, à ma face, contre moi.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 Sa colère me déchire et me poursuit; il grince des dents contre moi; [comme] mon adversaire, il aiguise contre moi ses yeux.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 Ils ouvrent contre moi leur bouche, ils me frappent les joues avec mépris; ils s’attroupent contre moi.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 Dieu m’a livré à l’inique, et m’a jeté entre les mains des méchants.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 J’étais en paix, et il m’a brisé; il m’a saisi par la nuque et m’a broyé, et m’a dressé pour lui servir de but.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 Ses archers m’ont environné; il me perce les reins et ne m’épargne pas; il répand mon fiel sur la terre.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 Il fait brèche en moi, brèche sur brèche; il court sur moi comme un homme fort.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 J’ai cousu un sac sur ma peau, et j’ai dégradé ma corne dans la poussière.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 Mon visage est enflammé à force de pleurer, et sur mes paupières est l’ombre de la mort,
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 Quoiqu’il n’y ait pas de violence dans mes mains, et que ma prière soit pure.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 Ô terre, ne recouvre pas mon sang, et qu’il n’y ait pas de place pour mon cri!
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 Maintenant aussi, voici, mon témoin est dans les cieux, et celui qui témoigne pour moi est dans les lieux élevés.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 Mes amis se moquent de moi… vers Dieu pleurent mes yeux.
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 Que n’y a-t-il un arbitre pour l’homme auprès de Dieu, et pour un fils d’homme vis-à-vis de son ami!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 Car les années s’écoulent dont on peut compter le nombre, et je m’en vais dans le chemin [d’où] je ne reviendrai pas.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.