Job 13
1 Voici, tout cela, mon œil l’a vu, mon oreille l’a entendu et l’a compris.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Ce que vous connaissez, moi aussi je le connais; je ne vous suis pas inférieur.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Mais je parlerai au Tout-puissant, et mon plaisir sera de raisonner avec Dieu;
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Mais pour vous, vous êtes des forgeurs de mensonges, des médecins de néant, vous tous!
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Oh! si seulement vous demeuriez dans le silence! et ce serait votre sagesse.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Écoutez donc mon plaidoyer, et prêtez attention aux arguments de mes lèvres.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Est-ce pour Dieu que vous direz des choses iniques? Et pour lui, direz-vous ce qui est faux?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Ferez-vous acception de sa personne? Plaiderez-vous pour Dieu?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Vous est-il agréable qu’il vous sonde? Vous moquerez-vous de lui comme on se moque d’un mortel?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Certainement il vous reprendra, si en secret vous faites acception de personnes.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Sa majesté ne vous troublera-t-elle pas? Et sa frayeur ne tombera-t-elle pas sur vous?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Vos discours sentencieux sont des proverbes de cendre, vos retranchements sont des défenses de boue.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Gardez le silence, laissez-moi, et moi je parlerai, quoi qu’il m’arrive.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Pourquoi prendrais-je ma chair entre mes dents, et mettrais-je ma vie dans ma main?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Voici, qu’il me tue, j’espérerai en lui; seulement, je défendrai mes voies devant lui.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Ce sera même ma délivrance, qu’un impie n’entre pas devant sa face.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Écoutez, écoutez mon discours, et que ma déclaration [pénètre] dans vos oreilles!
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Voyez, j’exposerai [ma] juste cause: je sais que je serai justifié.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Qui est celui qui contestera avec moi? Car maintenant, si je me taisais, j’expirerais.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Seulement ne fais pas deux choses à mon égard; alors je ne me cacherai pas loin de ta face:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Éloigne ta main de dessus moi, et que ta terreur ne me trouble pas.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Et appelle, et moi je répondrai, ou bien je parlerai, et toi, réponds-moi!
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Quel est le nombre de mes iniquités et de mes péchés? Fais-moi connaître ma transgression et mon péché!
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Pourquoi caches-tu ta face, et me tiens-tu pour ton ennemi?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Veux-tu épouvanter une feuille chassée [par le vent], et poursuivre du chaume sec?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 Car tu écris des choses amères contre moi, et tu me fais hériter des iniquités de ma jeunesse;
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Et tu mets mes pieds dans les ceps, et tu observes tous mes sentiers; tu as tracé une ligne autour des plantes de mes pieds;
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 Et celui [que tu poursuis] dépérit comme une chose pourrie, comme un vêtement que la teigne a rongé.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
