Job 10
1 Mon âme est dégoûtée de ma vie; je laisserai libre cours à ma plainte, je parlerai dans l’amertume de mon âme,
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 Je dirai à Dieu: Ne me condamne pas; fais-moi savoir pourquoi tu contestes avec moi.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Prends-tu plaisir à opprimer, que tu méprises le travail de tes mains, et que tu fasses briller ta lumière sur le conseil des méchants?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 As-tu des yeux de chair? Vois-tu comme voit l’homme mortel?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Tes jours sont-ils comme les jours d’un mortel, ou tes années, comme les jours de l’homme,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 Que tu recherches mon iniquité et que tu scrutes mon péché;
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 Puisque tu sais que je ne suis pas un méchant, et que nul ne délivre de ta main?
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Tes mains m’ont formé et m’ont façonné tout à l’entour en un tout, et tu m’engloutis!
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Souviens-toi, je te prie, que tu m’as façonné comme de l’argile, et que tu me feras retourner à la poussière.
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Ne m’as-tu pas coulé comme du lait, et fait cailler comme du fromage?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 Tu m’as revêtu de peau et de chair, tu m’as tissé d’os et de nerfs;
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 Tu m’as donné la vie, et tu as usé de bonté envers moi, et tes soins ont gardé mon esprit;
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Et tu cachais ces choses dans ton cœur: je sais que cela était par-devers toi.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 Si j’ai péché, tu m’as aussi observé, et tu ne me tiendras pas pour innocent de mon iniquité.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 Si j’ai agi méchamment, malheur à moi! Si j’ai marché justement, je ne lèverai pas ma tête, rassasié que je suis de mépris et voyant ma misère.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 Et elle augmente: tu me fais la chasse comme un lion, et en moi tu répètes tes merveilles;
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 Tu renouvelles tes témoins contre moi, et tu multiplies ton indignation contre moi. Une succession [de maux] et un temps de misère sont avec moi.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Et pourquoi m’as-tu fait sortir du sein [de ma mère]? J’aurais expiré, et aucun œil ne m’aurait vu!
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 J’aurais été comme si je n’avais pas été; de la matrice on m’aurait porté au sépulcre!
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Mes jours ne sont-ils pas en petit nombre? Qu’il cesse [donc], qu’il se retire de moi, et je me remonterai un peu,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 Avant que je m’en aille, pour ne plus revenir, dans le pays de l’obscurité et de l’ombre de la mort,
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 Terre sombre comme les ténèbres de l’ombre de la mort, et où il n’y a que confusion, et où la clarté est comme des ténèbres profondes.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
