Psaumes 44
1 Au maître de chant. Des fils de Coré. Cantique. Ô Dieu, nous avons entendu de nos oreilles, nos pères nous ont raconté l’œuvre que tu as accomplie de leur temps, aux jours anciens.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 De ta main tu as chassé des nations pour les établir, tu as frappé des peuples pour les étendre.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Car ce n’est point avec leur épée qu’ils ont conquis le pays, ce n’est point leur bras qui leur a donné la victoire; mais c’est ta droite, c’est ton bras, c’est la lumière de ta face, parce que tu les aimais.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 C’est toi qui es mon roi, ô Dieu: ordonne le salut de Jacob!
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Par toi nous renverserons nos ennemis, en ton nom nous écraserons nos adversaires.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 Car ce n’est pas en mon arc que j’ai confiance ce n’est pas mon épée qui me sauvera.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 Mais c’est toi qui nous délivres de nos ennemis, et qui confonds ceux qui nous haïssent.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 En Dieu nous nous glorifions chaque jour, et nous célébrons ton nom à jamais. — Séla.
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Cependant tu nous repousses et nous couvres de honte; tu ne sors plus avec nos armées.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Tu nous fais reculer devant l’ennemi, et ceux qui nous haïssent nous dépouillent.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Tu nous livres comme des brebis destinées à la boucherie, tu nous disperses parmi les nations;
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 tu vends ton peuple à vil prix, tu ne l’estimes pas à une grande valeur.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Tu fais de nous un objet d’opprobre pour nos voisins, de moquerie et de risée pour ceux qui nous entourent.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Tu nous rends la fable des nations, et un sujet de hochements de tête parmi les peuples.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Ma honte est toujours devant mes yeux, et la confusion couvre mon visage,
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 à la voix de celui qui m’ insulte et m’ outrage, à la vue de l’ennemi et de celui qui respire la vengeance.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 Tout cela nous arrive sans que nous t’ayons oublié, sans que nous ayons été infidèles à ton alliance.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Notre cœur ne s’est point détourné en arrière, nos pas ne se sont pas écartés de ton sentier,
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 pour que tu nous écrases dans la retraite des chacals, et que tu nous couvres de l’ombre de la mort.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Si nous avions oublié le nom de notre Dieu, et tendu les mains vers un dieu étranger,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 Dieu ne l’aurait-il pas aperçu, lui qui connaît les secrets du cœur?
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Mais c’est à cause de toi qu’on nous égorge tous les jours, qu’on nous traite comme des brebis destinées à la boucherie.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Réveille-toi! Pourquoi dors-tu, Seigneur? Réveille-toi, et ne nous repousse pas à jamais!
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Pourquoi caches-tu ta face, oublies-tu notre misère et notre oppression?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Car notre âme est affaissée jusqu’à la poussière, notre corps est attaché à la terre.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Lève-toi pour nous secourir, délivre-nous à cause de ta bonté!
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
