Psaumes 139
1 Au maître de chant. Psaume de David. Yahweh, tu me sondes et tu me connais,
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 tu sais quand je suis assis ou levé, tu découvres ma pensée de loin.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Tu m’observes quand je suis en marche ou couché, et toutes mes voies te sont familières.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 La parole n’est pas encore sur ma langue, que déjà, Yahweh, tu la connais entièrement.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 En avant et en arrière tu m’entoures, et tu mets ta main sur moi:
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Science trop merveilleuse pour moi, elle est trop élevée pour que j’y puisse atteindre!
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Où aller loin de ton esprit, où fuir loin de ta face?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Si je prends les ailes de l’aurore, et que j’ aille habiter aux confins de la mer,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 là encore ta main me conduira, et ta droite me saisira.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Et je dis: Au moins les ténèbres me couvriront, et la nuit sera la seule lumière qui m’entoure!…
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Les ténèbres mêmes n’ont pas pour toi d’obscurité; pour toi la nuit brille comme le jour, et les ténèbres comme la lumière.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 C’est toi qui as formé mes reins, et qui m’as tissé dans le sein de ma mère.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Je te loue d’avoir fait de moi une créature si merveilleuse; tes œuvres sont admirables, et mon âme se plaît à le reconnaître.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Ma substance n’était pas cachée devant toi, lorsque j’étais formé dans le secret, tissé avec art dans les profondeurs de la terre.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Je n’étais qu’un germe informe, et tes yeux me voyaient, et sur ton livre étaient tous inscrits les jours qui m’ étaient destinés, avant qu’aucun d’eux fût encore.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Ô Dieu, que tes pensées me semblent ravissantes! Que le nombre en est grand!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Si je compte, elles surpassent en nombre les grains de sable: je m’éveille, et je suis encore avec toi!
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Ô Dieu, ne feras-tu pas périr le méchant? Hommes de sang, éloignez-vous de moi!
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Ils parlent de toi d’une manière criminelle, ils prennent ton nom en vain, eux, tes ennemis!
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Ne dois-je pas, Yahweh, haïr ceux qui te haïssent, avoir en horreur ceux qui s’élèvent contre toi?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Oui, je les hais d’une haine complète, ils sont pour moi des ennemis.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Sonde-moi, ô Dieu, et connais mon cœur; éprouve-moi, et connais mes pensées.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Regarde si je suis sur une voie funeste, et conduis-moi dans la voie éternelle.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
