Psaumes 102
1 Prière du malheureux, lorsqu’il est accablé et qu’il répand sa plainte devant Yahweh. Yahweh écoute ma prière, et que mon cri arrive jusqu’à toi.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Ne me cache pas ton visage, au jour de ma détresse; incline vers moi ton oreille, quand je crie, hâte-toi de m’exaucer.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Car mes jours s’évanouissent comme en fumée, et mes os sont embrasés comme par un feu.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Frappé comme l’herbe, mon cœur se dessèche; j’oublie même de manger mon pain.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 À force de crier et de gémir, mes os s’attachent à ma chair.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Je ressemble au pélican du désert, je suis devenu comme le hibou des ruines.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Je passe les nuits sans sommeil, comme l’oiseau solitaire sur le toit.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Tout le jour mes adversaires m’outragent, mes ennemis furieux jurent ma ruine.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Je mange la cendre comme du pain, et je mêle mes larmes à mon breuvage,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 à cause de ta colère et de ton indignation, car tu m’as soulevé et jeté au loin.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Mes jours sont comme l’ombre qui s’allonge, et je me dessèche comme l’herbe.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Mais toi, Yahweh, tu es assis sur un trône éternel, et ta mémoire vit d’âge en âge.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Tu te lèveras, tu auras pitié de Sion, car le temps de lui faire grâce, le moment fixé est venu.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Car tes serviteurs en chérissent les pierres, ils s’attendrissent sur sa poussière.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Alors les nations révéreront le nom de Yahweh, et tous les rois de la terre ta majesté,
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 parce que Yahweh a rebâti Sion; il s’est montré dans sa gloire.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Il s’est tourné vers la prière du misérable, il n’a pas dédaigné sa supplication.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Que cela soit écrit pour la génération future, et que le peuple qui sera créé célèbre Yahweh,
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 parce qu’il a regardé de sa sainte hauteur, parce que Yahweh a regardé des cieux sur la terre,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 pour écouter les gémissements des captifs, pour délivrer ceux qui sont voués à la mort,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 afin qu’ils publient dans Sion le nom de Yahweh, et sa louange dans Jérusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 quand s’assembleront tous les peuples, et les royaumes pour servir Yahweh.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Il a brisé ma force sur le chemin, il a abrégé mes jours.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Je dis: Mon Dieu, ne m’enlève pas au milieu de mes jours, toi, dont les années durent d’âge en âge.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Au commencement tu as fondé la terre, et les cieux sont l’ouvrage de tes mains.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Ils périront, mais toi, tu subsistes. Tu les changeras comme un manteau, et ils seront changés:
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 mais toi, tu restes le même, et tes années n’ont point de fin.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Les fils de tes serviteurs habiteront leur pays, et leur postérité sera stable devant toi.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
