Proverbes 5
1 Mon fils, sois attentif à ma sagesse, et prête l’oreille à mon intelligence,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 afin que tu conserves la réflexion, et que tes lèvres gardent la science.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Car les lèvres de l’étrangère distillent le miel, et son palais est plus doux que l’huile.
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Mais à la fin elle est amère comme l’absinthe, aiguë comme un glaive à deux tranchants.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Elle ne considère pas le chemin de la vie, ses pas s’en vont incertains elle ne sait où.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Et maintenant, mes fils, écoutez-moi, et ne vous écartez pas des paroles de ma bouche.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Eloigne d’auprès d’elle ton chemin, ne t’approche pas de la porte de sa maison,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 de peur que tu ne livres à d’autres la fleur de ta jeunesse, et tes années au tyran cruel;
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 de peur que des étrangers ne se rassasient de tes biens, et que le fruit de ton travail ne passe dans la maison d’autrui;
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 de peur que tu ne gémisses à la fin, quand ta chair et ton corps seront consumés,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 et que tu ne dises: Comment donc ai-je pu haïr la correction, et comment mon cœur a-t-il dédaigné la réprimande?
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Comment ai-je pu ne pas écouter la voix de mes maîtres, ne pas prêter l’oreille à ceux qui m’instruisaient?
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 J’ai failli en venir au comble du malheur, au milieu du peuple et de l’assemblée.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Bois l’eau de ta citerne, les ruisseaux qui sortent de ton puits.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Que tes sources se répandent au dehors, que tes ruisseaux coulent sur les places publiques!
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Qu’ils soient pour toi seul, et non pour des étrangers avec toi!
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Que ta source soit bénie, et mets ta joie dans la femme de ta jeunesse.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Biche charmante, gracieuse gazelle, — que ses charmes t’enivrent en tout temps, sois toujours épris de son amour!
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Pourquoi, mon fils, t’éprendrais-tu d’une étrangère, et embrasserais-tu le sein d’une inconnue?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Car devant les yeux de Yahweh sont les voies de l’homme, il considère tous ses sentiers.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Le méchant est pris dans ses propres iniquités, il est saisi par les liens de son péché.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Il mourra faute de correction, il sera trompé par l’excès de sa folie.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
