Job 41
1 Tireras-tu Léviathan avec un hameçon, et lui serreras-tu la langue avec une corde?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Lui passeras-tu un jonc dans les narines, et lui perceras-tu la mâchoire avec un anneau?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 T’adressera-t-il d’ardentes prières, te dira-t-il de douces paroles?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Fera-t-il une alliance avec toi, le prendras-tu toujours à ton service?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Joueras-tu avec lui comme avec un passereau, l’attacheras-tu pour amuser tes filles?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Les pêcheurs associés en font-ils le commerce, le partagent-ils entre les marchands?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Cribleras-tu sa peau de dards, perceras-tu sa tête du harpon?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Essaie de mettre la main sur lui: souviens-toi du combat, et tu n’y reviendras plus.
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Voici que le chasseur est trompé dans son attente; la vue du monstre suffit à le terrasser.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Nul n’est assez hardi pour provoquer Léviathan: qui donc oserait me résister en face?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Qui m’a obligé, pour que j’aie à lui rendre? Tout ce qui est sous le ciel est à moi.
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Je ne veux pas taire ses membres, sa force, l’harmonie de sa structure.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Qui jamais a soulevé le bord de sa cuirasse? Qui a franchi la double ligne de son râtelier?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Qui a ouvert les portes de sa gueule? Autour de ses dents habite la terreur.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Superbes sont les lignes de ses écailles, comme des sceaux étroitement serrés.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 Chacune touche sa voisine; un souffle ne passerait pas entre elles.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 Elles adhèrent l’une à l’autre, elles sont jointes et ne sauraient se séparer.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Ses éternuements font jaillir la lumière, ses yeux sont comme les paupières de l’aurore.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Des flammes jaillissent de sa gueule, il s’en échappe des étincelles de feu.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Une fumée sort de ses narines, comme d’une chaudière ardente et bouillante.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Son souffle allume les charbons, de sa bouche s’élance la flamme.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 Dans son cou réside la force, devant lui bondit l’épouvante.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Les muscles de sa chair tiennent ensemble; fondus sur lui, inébranlables.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Son cœur est dur comme la pierre, dur comme la meule inférieure.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Quand il se lève, les plus braves ont peur, l’épouvante les fait défaillir.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Qu’on l’attaque avec l’épée, l’épée ne résiste pas, ni la lance, ni le javelot, ni la flèche.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Il tient le fer pour de la paille, l’airain comme un bois vermoulu.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 La fille de l’arc ne le fait pas fuir, les pierres de la fronde sont pour lui un fétu;
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 la massue, un brin de chaume; il se rit du fracas des piques.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Sous son ventre sont des tessons aigus: on dirait une herse qu’il étend sur le limon.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Il fait bouillonner l’abîme comme une chaudière, il fait de la mer un vase de parfums.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Il laisse après lui un sillage de lumière, on dirait que l’abîme a des cheveux blancs.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Il n’a pas son égal sur la terre, il a été créé pour ne rien craindre.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Il regarde en face tout ce qui est élevé, il est le roi des plus fiers animaux.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
