Job 4
1 Alors Éliphaz de Théman prit la parole et dit:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Si nous risquons un mot, peut-être en seras-tu affligé; mais qui pourrait retenir ses paroles?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Voilà que tu en as instruit plusieurs, que tu as fortifié les mains débiles,
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 que tes paroles ont relevé ceux qui chancelaient, que tu as raffermi les genoux vacillants!…
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Et maintenant que le malheur vient à toi, tu faiblis; maintenant qu’il t’atteint, tu perds courage!…
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Ta crainte de Dieu n’était-elle pas ton espoir? Ta confiance n’était-elle pas dans la pureté de ta vie?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Cherche dans ton souvenir: quel est l’innocent qui a péri? En quel lieu du monde les justes ont-ils été exterminés?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Pour moi, je l’ai vu, ceux qui labourent l’iniquité et qui sèment l’injustice, en moissonnent les fruits.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Au souffle de Dieu ils périssent, ils sont consumés par le vent de sa colère.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Le rugissement du lion et sa voix tonnante sont étouffés, et les dents du jeune lion sont brisées;
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 le lion périt faute de proie, et les petits de la lionne se dispersent.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Une parole est arrivée furtivement jusqu’à moi, et mon oreille en a saisi le léger murmure.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Dans le vague des visions de la nuit, à l’heure où un sommeil profond pèse sur les mortels,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 une frayeur et un tremblement me saisirent, et agitèrent tous mes os.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Un esprit passait devant moi… Les poils de ma chair se hérissèrent.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Il se dressa, — je ne reconnus pas son visage, — comme un spectre sous mes yeux. Un grand silence, puis j’entendis une voix:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 L’homme sera-t-il juste vis-à-vis de Dieu? Un mortel sera-t-il pur en face de son Créateur?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Voici qu’il ne se fie pas à ses serviteurs, et qu’il découvre des fautes dans ses anges:
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 combien plus en ceux qui habitent des maisons de boue, qui ont leurs fondements dans la poussière, qui seront réduits en poudre, comme par la teigne!
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Du matin au soir ils sont exterminés, et sans que nul y prenne garde, ils périssent pour jamais.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 La corde de leur tente est coupée, ils meurent avant d’avoir connu la sagesse.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
