Job 35

1 Éliu prit de nouveau la parole et dit:

Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Crois-tu que ce soit là de la justice, de dire: « J’ai raison contre Dieu? »

Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Car tu as dit: « Que me sert mon innocence, qu’ai-je de plus que si j’avais péché? »

Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Moi, je vais te répondre, et à tes amis en même temps.

Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Considère les cieux et regarde; vois les nuées: elles sont plus hautes que toi!…

Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Si tu pèches, quel tort lui causes-tu? Si tes offenses se multiplient, que lui fais-tu?

Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Si tu es juste, que lui donnes-tu? Que reçoit-il de ta main?

Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Ton iniquité ne peut nuire qu’ à tes semblables, ta justice n’est utile qu’ au fils de l’homme.

Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Des malheureux gémissent sous la violence des vexations, et crient sous la main des puissants.

Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 Mais nul ne dit: « Où est Dieu, mon Créateur, qui donne à la nuit des chants de joie,

Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 qui nous a faits plus intelligents que les animaux de la terre, plus sages que les oiseaux du ciel. »

On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Ils crient alors, sans être exaucés, sous l’orgueilleuse tyrannie des méchants.

Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 Dieu n’exauce pas les discours insensés, le Tout-Puissant ne les regarde pas.

A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 Quand tu lui dis: « Tu ne vois pas ce qui se passe, » ta cause est devant lui; attends son jugement.

Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 Mais, parce que sa colère ne sévit pas encore, et qu’il semble ignorer sa folie,

Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 Job prête sa bouche à de vaines paroles, et se répand en discours insensés.

A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.