Job 31
1 J'avais fait un pacte avec mes yeux, et comment aurais-je arrêté mes regards sur une vierge. —
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 Quelle part, me disais-je, Dieu me réserverait-il d'en haut? Quel sort le Tout-Puissant me ferait-il de son ciel?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 La ruine n'est-elle pas pour le méchant, et le malheur pour les artisans d'iniquité?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Dieu ne connaît-il pas mes voies, ne compte-t-il pas tous mes pas?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 Si j'ai marché dans le sentier du mensonge, si mon pied a couru après la fraude, —
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 que Dieu me pèse dans de justes balances, et il reconnaîtra mon innocence!
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 Si mes pas se sont écartés du droit chemin, si mon cœur a suivi mes yeux, si quelque souillure s'est attachée à mes mains, —
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 que je sème, et qu'un autre mange, que mes rejetons soient déracinés!
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 Si mon cœur a été séduit par une femme, si j'ai fait le guet à la porte de mon prochain, —
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 que ma femme tourne la meule pour un autre, que des étrangers la déshonorent!
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 Car c'est là un crime horrible, un forfait que punissent les juges;
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 un feu qui dévore jusqu'à la ruine, qui aurait détruit tous mes biens.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 Si j'ai méconnu le droit de mon serviteur ou de ma servante, quand ils étaient en contestation avec moi: —
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 Que faire, quand Dieu se lèvera? Au jour de sa visite, que lui répondrai-je?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Celui qui m'a fait dans le sein de ma mère ne l'a-t-il pas fait aussi? Un même Créateur ne nous a-t-il pas formés?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 Si j'ai refusé aux pauvres ce qu'ils désiraient, si j'ai fait languir les yeux de la veuve,
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 si j'ai mangé seul mon morceau de pain, sans que l'orphelin en ait eu sa part: —
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 dès mon enfance il m'a gardé comme un père; dès ma naissance il a guidé mes pas.
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 Si j'ai vu le malheureux périr sans vêtements, l'indigent manquer de couverture,
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 sans que ses reins m'aient béni, sans que la toison de mes agneaux l'ait réchauffé;
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 si j'ai levé la main contre l'orphelin, parce que je me voyais un appui dans les juges, —
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 que mon épaule se détache du tronc, que mon bras soit arraché de l'humérus.
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 Car je crains la vengeance de Dieu, et devant sa majesté je ne puis subsister.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 Si j'ai mis dans l'or mon assurance, si j'ai dit à l'or pur: « Tu es mon espoir; »
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 si je me suis réjoui de l'abondance de mes biens, des trésors amassés par mes mains;
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 si, en voyant le soleil jeter ses feux, et la lune s'avancer dans sa splendeur,
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 mon cœur s'est laissé séduire en secret, si ma main s'est portée à ma bouche, —
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 c'est là encore un crime que punit le juge; j'aurais renié le Dieu très-haut.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 Si j'ai été joyeux de la ruine de mon ennemi, si j'ai tressailli d'allégresse quand le malheur l'a frappé: —
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Non, je n'ai pas permis à ma langue de pécher, en demandant sa mort avec imprécation!...
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 Si les gens de ma tente ne disaient pas: « Où trouver quelqu'un qui ne soit pas rassasiés de sa table? »
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 si l'étranger passait la nuit en dehors, si je n'ouvrais pas la porte au voyageur!...
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 Si j'ai, comme font les hommes, déguisé mes fautes, et renfermé mes iniquités dans mon sein,
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 par peur de la grande assemblée, par crainte du mépris des familles, au point de me taire, et de n'oser franchir le seuil de ma porte!...
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Oh! Qui me fera trouver quelqu'un qui m'écoute? Voilà ma signature: que le Tout-Puissant me réponde! Que mon adversaire écrive aussi sa cédule!
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 On verra si je ne la mets pas sur mon épaule, si je n'en ceins pas mon front comme d'un diadème!
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 Je rendrai compte à mon juge de tous mes pas, je m'approcherai de lui comme un prince.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 Si ma terre crie contre moi, si j'ai fait pleurer ses sillons;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 si j'ai mangé ses produits sans l'avoir payée, si je l'ai arrachée à ses légitimes possesseurs, —
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 qu'au lieu de froment il y naisse des épines, et de l'ivraie au lieu d'orge! Ici finissent les discours de Job.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
