Job 3
1 Alors Job ouvrit la bouche et maudit le jour de sa naissance.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Job prit la parole et dit:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Périsse le jour où je suis né, et la nuit qui a dit: « Un homme est conçu! »
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Ce jour, qu’il se change en ténèbres, que Dieu d’en haut n’en ait pas souci, que la lumière ne brille pas sur lui!
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Que les ténèbres et l’ombre de la mort le revendiquent, qu’un nuage épais le couvre, que l’éclipse de sa lumière jette l’épouvante!
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Cette nuit, que les ténèbres en fassent leur proie, qu’elle ne compte pas dans les jours de l’année, qu’elle n’entre pas dans la supputation des mois!
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Que cette nuit soit un désert stérile, qu’on n’y entende pas de cri d’allégresse!
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Que ceux-là la maudissent, qui maudissent les jours, qui savent évoquer Léviathan!
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Que les étoiles de son crépuscule s’obscurcissent, qu’elle attende la lumière, sans qu’elle vienne, et qu’elle ne voie point les paupières de l’aurore,
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 parce qu’elle ne m’a pas fermé les portes du sein, et n’a pas dérobé la souffrance à mes regards!
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Que ne suis-je mort dès le ventre de ma mère, au sortir de ses entrailles que n’ai-je expiré!
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Pourquoi ai-je trouvé deux genoux pour me recevoir, et pourquoi deux mamelles à sucer?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Maintenant je serais couché et en paix, je dormirais et je me reposerais
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 avec les rois et les grands de la terre, qui se sont bâti des mausolées;
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 avec les princes qui avaient de l’or, et remplissaient d’argent leur demeures.
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Ou bien, comme l’avorton ignoré, je n’existerais pas, comme ces enfants qui n’ont pas vu la lumière.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Là les méchants n’exercent plus leurs violences, là se repose l’homme épuisé de forces;
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 les captifs y sont tous en paix, ils n’entendent plus la voix de l’exacteur.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Là se trouvent le petit et le grand, l’esclave affranchi de son maître.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Pourquoi donner la lumière aux malheureux, et la vie à ceux dont l’âme est remplie d’amertume,
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 qui espèrent la mort, et la mort ne vient pas, qui la cherchent plus ardemment que les trésors,
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 qui sont heureux, qui tressaillent d’aise et se réjouissent quand ils ont trouvé le tombeau;
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 à l’homme dont la route est cachée et que Dieu enferme de toutes parts?
Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Mes soupirs sont comme mon pain et mes gémissements se répandent comme l’eau.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Ce que je crains, c’est ce qui m’arrive; ce que je redoute fond sur moi.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Plus de tranquillité, plus de paix, plus de repos, et le trouble m’a saisi.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
