Job 22
1 Alors Éliphaz prit la parole et dit:
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 L’homme peut-il être utile à Dieu? Le sage n’est utile qu’à lui-même.
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Qu’importe au Tout-Puissant que tu sois juste? Si tu es intègre dans tes voies, qu’y gagne-t-il?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Est-ce à cause de ta piété qu’il te châtie, qu’il entre en jugement avec toi?
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Ta malice n’est-elle pas immense, tes iniquités sans mesure?
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Tu prenais sans motif des gages à tes frères, tu enlevais les vêtements à ceux qui étaient nus.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Tu ne donnais point d’eau à l’homme épuisé, à l’affamé tu refusais le pain.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 La terre était au bras le plus fort, et le protégé y établissait sa demeure.
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Tu renvoyais les veuves les mains vides, et les bras des orphelins étaient brisés.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 Voilà pourquoi tu es entouré de pièges, et troublé par des terreurs soudaines,
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 au sein des ténèbres, sans voir, et submergé par le déluge des eaux.
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Dieu n’est-il pas dans les hauteurs du ciel? Vois le front des étoiles: comme il est élevé!
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 Et tu disais: « Qu’en sait Dieu? Pourra-t-il juger à travers les nues profondes?
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Les nues lui forment un voile, et il ne voit pas; il se promène sur le cercle du ciel. »
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Gardes-tu donc les voies anciennes, où marchèrent les hommes d’iniquité,
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 qui furent emportés avant le temps, dont les fondements ont été arrachés par les eaux.
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Eux qui disaient à Dieu: « Retire-toi de nous! Que pourrait nous faire le Tout-Puissant? »
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 C’était lui pourtant qui avait rempli leurs maisons de richesses. — Loin de moi le conseil des méchants! —
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 Les justes voient leur chute et s’en réjouissent; les innocents se moquent d’eux:
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 « Voilà nos ennemis anéantis! Le feu a dévoré leurs richesses! »
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Réconcilie-toi donc avec Dieu et apaise-toi; ainsi le bonheur te sera rendu.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Reçois de sa bouche l’enseignement, et mets ses paroles dans ton cœur.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 Tu te relèveras, si tu reviens au Tout-Puissant, si tu éloignes l’iniquité de ta tente.
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Jette les lingots d’or dans la poussière, et l’or d’Ophir parmi les cailloux du torrent.
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Et le Tout-Puissant sera ton or, il sera pour toi un monceau d’argent.
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 Alors tu mettras tes délices dans le Tout-Puissant, et tu lèveras vers lui ta face.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Tu le prieras, et il t’écoutera, et tu t’acquitteras de tes vœux.
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Si tu formes un dessein, il te réussira, sur tes sentiers brillera la lumière.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 À des fronts abattus tu crieras: « En haut! » et Dieu secourra celui dont les yeux sont abaissés.
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 Il délivrera même le coupable, sauvé par la pureté de tes mains.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
