Job 16

1 Alors Job prit la parole et dit:

A odpovídaje Job, řekl:

2 J’ai souvent entendu de semblables harangues; vous êtes tous d’insupportables consolateurs.

Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

3 Quand finiront ces vains discours? Quel aiguillon t’excite à répliquer?

Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

4 Moi aussi, je saurais parler comme vous, si vous étiez à ma place; j’arrangerais de beaux discours à votre adresse, je secouerais la tête sur vous;

Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

5 je vous encouragerais de la bouche, et vous auriez pour soulagement l’agitation de mes lèvres.

Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

6 Si je parle, ma douleur n’est pas adoucie; si je me tais, en est-elle soulagée?

Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

7 Aujourd’hui, hélas! Dieu a épuisé mes forces… ô Dieu, tu as moissonné tous mes proches.

Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

8 Tu me garrottes… c’est un témoignage contre moi!… ma maigreur se lève contre moi, en face elle m’accuse.

A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

9 Sa colère me déchire et me poursuit, il grince des dents contre moi; mon ennemi darde sur moi ses regards.

Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

10 Ils ouvrent leur bouche pour me dévorer, ils me frappent la joue avec outrage, ils se liguent tous ensemble pour me perdre.

Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

11 Dieu m’a livré au pervers, il m’a jeté entre les mains des méchants.

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

12 J’étais en paix, et il m’a secoué, il m’a saisi par la nuque, et il m’a brisé. Il m’a posé en but à ses traits,

Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

13 ses flèches volent autour de moi; il perce mes flancs sans pitié, il répand mes entrailles sur la terre;

Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

14 il me fait brèche sur brèche, il fond sur moi comme un géant.

Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

15 J’ai cousu un sac sur ma peau, et j’ai roulé mon front dans la poussière.

Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

16 Mon visage est tout rouge de larmes, et l’ombre de la mort s’étend sur mes paupières,

Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

17 quoiqu’il n’y ait pas d’iniquités dans mes mains, et que ma prière soit pure.

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

18 Ô terre, ne couvre point mon sang, et que mes cris s’élèvent librement!

Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

19 À cette heure même, voici que j’ai mon témoin dans le ciel, mon défenseur dans les hauts lieux.

Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

20 Mes amis se moquent de moi, c’est vers Dieu que pleurent mes yeux.

Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

21 Qu’il juge lui-même entre Dieu et l’homme, entre le fils de l’homme et son semblable!

Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

22 Car les années qui me sont comptés s’écoulent, et j’entre dans un sentier d’où je ne reviendrai pas.

Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.