Job 12
1 Alors Job prit la parole et dit:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Vraiment vous êtes aussi sages que tout un peuple, et avec vous mourra la sagesse!
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Moi aussi, j’ai de l’intelligence comme vous, je ne vous le cède en rien, et qui ne sait les choses que vous dites?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Je suis la risée de mes amis, moi qui invoquais Dieu et à qui Dieu répondait; leur risée, moi le juste, l’innocent!…
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 Honte au malheur! C’est la devise des heureux; le mépris attend celui dont le pied chancelle.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 La paix cependant règne sous la tente des brigands, la sécurité pour ceux qui provoquent Dieu, et qui n’ont d’autre dieu que leur bras.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Mais, de grâce, interroge les bêtes, et elles t’instruiront, es oiseaux du ciel, et ils te l’apprendront;
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 ou bien parle à la terre, et elle t’enseignera; les poissons même de la mer te le raconteront.
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Qui ne sait, parmi tous ces êtres, que la main de Yahweh a fait ces choses,
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 qu’il tient dans sa main l’âme de tout ce qui vit, et le souffle de tous les humains?
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 L’oreille ne discerne-t-elle pas les paroles, comme le palais savoure les aliments?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Aux cheveux blancs appartient la sagesse, la prudence est le fruit des longs jours.
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 En Dieu résident la sagesse et la puissance, à lui le conseil et l’intelligence.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Voici qu’il renverse et l’on ne rebâtit pas; il ferme la porte sur l’homme, et on ne lui ouvre pas.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Voici qu’il arrête les eaux, elles tarissent; il les lâche, elles bouleversent la terre.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 À lui la force et la prudence, à lui celui qui est égaré et celui qui égare.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Il emmène captifs les conseillers des peuples, et il ôte le sens aux juges.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Il délie la ceinture des rois, et ceint leurs reins d’une corde.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Il traîne les prêtres en captivité, et renverse les puissants.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 Il ôte la parole aux hommes les plus habiles, et il enlève le jugement aux vieillards.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 Il verse le mépris sur les nobles, et il relâche la ceinture des forts.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 Il met à découvert les choses cachées dans les ténèbres, et produit à la lumière l’ombre de la mort.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Il fait croître les nations, et il les anéantit; il les étend et il les resserre.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Il ôte l’intelligence aux chefs des peuples de la terre, et les égare dans des déserts sans chemin;
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 ils tâtonnent dans les ténèbres, loin de la lumière; il les fait errer comme un homme ivre.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
