Psaumes 77
1 Au maître de chant, ... Idithun. Psaume d’Asaph. Ma voix s’élève vers Dieu, et je crie; ma voix s’élève vers Dieu: qu’il m’entende!
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
2 Au jour de ma détresse, je cherche le Seigneur; mes mains sont étendues la nuit sans se lasser; mon âme refuse toute consolation.
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
3 Je me souviens de Dieu, et je gémis; je médite, et mon esprit est abattu. — Séla.
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
4 Tu tiens mes paupières ouvertes; et, dans mon agitation, je ne puis parler.
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5 Alors je pense aux jours anciens, aux années d’autrefois.
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
6 Je me rappelle mes cantiques pendant la nuit, je réfléchis au dedans de mon cœur, et mon esprit se demande:
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
7 « Le Seigneur rejettera-t-il pour toujours, ne sera-t-il plus favorable?
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8 Sa bonté est-elle épuisée pour jamais, en est-ce fait de ses promesses pour les âges futurs?
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9 Dieu a-t-il oublié sa clémence, a-t-il, dans sa colère, retiré sa miséricorde? » — Séla.
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
10 Je dis: « Ce qui fait ma souffrance, c’est que la droite du Très-Haut a changé! »
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
11 Je veux rappeler les œuvres de Yahweh, car je me souviens de tes merveilles d’autrefois,
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
12 Je veux réfléchir sur toutes tes œuvres, et méditer sur tes hauts faits.
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13 O Dieu, tes voies sont saintes: quel Dieu est grand comme notre Dieu?
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
14 Tu es le Dieu qui fait des prodiges; tu as manifesté ta puissance parmi les nations.
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15 Par ton bras, tu as délivré ton peuple, les fils de Jacob et de Joseph. — Séla.
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
16 Les eaux t’ont vu, ô Dieu, les eaux t’ont vu, et elles ont tremblé; les abîmes se sont émus.
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17 Les nuées déversèrent leurs eaux, les nues firent entendre leur voix, et tes flèches volèrent de toutes parts.
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
18 Ton tonnerre retentit dans le tourbillon; les éclairs illuminèrent le monde; la terre frémit et trembla.
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
19 La mer fut ton chemin, les grandes eaux ton sentier, et l’on ne put reconnaître tes traces.
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
20 Tu as conduit ton peuple comme un troupeau, par la main de Moïse et d’Aaron.
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
