Job 39
1 Connais-tu le temps où les chèvres sauvages font leurs petits? As-tu observé les biches quand elles mettent bas?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 As-tu compté les mois de leur portée, et connais-tu l’époque de leur délivrance?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Elles se mettent à genoux, déposent leurs petits, et sont quittes de leurs douleurs.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Leurs faons se fortifient et grandissent dans les champs; ils s’en vont, et ne reviennent plus.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Qui a lâché l’onagre en liberté, qui a brisé les liens de l’âne sauvage,
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 à qui j’ai donné le désert pour maison, pour demeure la plaine salée?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Il méprise le tumulte des villes, il n’entend pas les cris d’un maître.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Il parcourt les montagnes pour trouver sa pâture, il y poursuit les moindres traces de verdure.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Le buffle voudra-t-il te servir, ou bien passera-t-il la nuit dans son étable?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 L’attacheras-tu avec une corde au sillon, ou bien hersera-t-il derrière toi dans les vallées?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Te fieras-tu à lui parce qu’il est très fort, lui laisseras-tu faire tes travaux?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Compteras-tu sur lui pour rentrer ta moisson, pour recueillir le blé dans ton aire?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 L’aile de l’autruche bat joyeusement; elle n’a ni l’aile pieuse ni le plumage de la cigogne.
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Elle abandonne ses œufs à la terre, et les laisse chauffer sur le sable.
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Elle oublie que le pied peut les fouler, la bête des champs les écraser.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Elle est dure pour ses petits, comme s’ils n’étaient pas siens; que son travail soit vain, elle ne s’en inquiète pas.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Car Dieu lui a refusé la sagesse, et ne lui a pas départi l’intelligence.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Mais quand elle se bat les flancs et prend son essor, elle se rit du cheval et du cavalier.
Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Est-ce toi qui donnes au cheval la vigueur, qui revêts son cou d’une crinière flottante,
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 qui le fais bondir comme la sauterelle? Son fier hennissement répand la terreur.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Il creuse du pied la terre, il est fier de sa force, il s’élance au-devant du combat.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Il se rit de la peur; rien ne l’effraie; il ne recule pas devant l’épée.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Sur lui résonne le carquois, la lance étincelante et le javelot.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Il frémit, il s’agite, il dévore le sol; il ne se contient plus quand la trompette sonne.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Au bruit de la trompette, il dit: « Allons! » De loin il flaire la bataille, la voix tonnante des chefs et les cris des guerriers.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Est-ce par ta sagesse que l’épervier prend son vol et déploie ses ailes vers le midi?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Est-ce à ton ordre que l’aigle s’élève, et fait son nid sur les hauteurs?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Il habite les rochers, il fixe sa demeure dans les dents de la pierre, sur les sommets.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 De là, il guette sa proie, son regard perce au loin.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Ses petits s’abreuvent de sang; partout où il y a des cadavres, on le trouve.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
