Job 38
1 Alors Yahweh répondit à Job du sein de la tempête, et dit:
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2 Quel est celui qui obscurcit ainsi le plan divin, par des discours sans intelligence?
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3 Ceins tes reins, comme un homme: je vais t’interroger, et tu m’instruiras.
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4 Où étais-tu quand je posais les fondements de la terre? Dis-le, si tu as l’intelligence.
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5 Qui en a fixé les dimensions? Le sais-tu? Qui a tendu sur elle cordeau?
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6 Sur quoi ses bases reposent-elles, ou qui en a posé la pierre angulaire,
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7 quand les astres du matin chantaient en chœur, et que tous les fils de Dieu poussaient des cris d’allégresse?
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8 Qui a fermé la mer avec des portes, lorsqu’elle sortit impétueuse du sein maternel;
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9 quand je lui donnai les nuages pour vêtements, et pour langes d’épais brouillards;
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10 quand je lui imposai ma loi, que je lui mis des portes et des verrous,
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11 et que je lui dis: « Tu viendras jusqu’ici, non au delà; ici s’arrêtera l’orgueil de tes flots »?
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 As-tu, depuis que tu existes, commandé au matin? As-tu indiqué sa place à l’aurore,
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13 pour qu’elle saisisse les extrémités de la terre et qu’elle en secoue les méchants;
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 pour que la terre prenne forme, comme l’argile sous le cachet, et qu’elle se montre parée comme d’un vêtement;
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15 pour que les malfaiteurs soient privés de leur lumière, et que le bras levé pour le crime soit brisé?
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16 Es-tu descendu jusqu’aux sources de la mer, t’es-tu promené dans les profondeurs de l’abîme?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17 Les portes de la mort se sont-elles ouvertes devant toi, as-tu vu les portes du sombre séjour?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18 As-tu embrassé l’étendue de la terre? Parle, si tu sais toutes ces choses.
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19 Où est le chemin qui conduit au séjour de la lumière, et où se trouve la demeure des ténèbres?
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20 Tu pourrais les saisir en leur domaine, tu connais les sentiers de leur séjour!...
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21 Tu le sais sans doute, puisque tu étais né avant elles; le nombre de tes jours est si grand!...
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22 Es-tu entré dans les trésors de la neige? As-tu vu les réservoirs de la grêle,
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23 que je tiens prêts pour le temps de la détresse, pour les jours de la guerre et du combat?
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24 Par quelle voie la lumière se divise-t-elle, et le vent d’orient se répand-il sur la terre?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25 Qui a ouvert des canaux aux ondées, et tracé une route aux feux du tonnerre,
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26 afin que la pluie tombe sur une terre inhabitée, sur le désert où il n’y a pas d’hommes;
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27 pour qu’elle arrose la plaine vaste et vide, et y fasse germer l’herbe verte!
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28 La pluie a-t-elle un père? Qui engendre les gouttes de la rosée?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29 De quel sein sort la glace? Et le givre du ciel, qui l’enfante,
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30 pour que les eaux durcissent comme la pierre, et que la surface de l’abîme se solidifie?
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31 Est-ce toi qui serres les liens des Pléiades, ou pourrais-tu relâcher les chaînes d’Orion?
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32 Est-ce toi qui fais lever les constellations en leur temps, qui conduis l’Ourse avec ses petits?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33 Connais-tu les lois du ciel, règles-tu ses influences sur la terre?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34 Elèves-tu ta voix jusque dans les nues, pour que des torrents d’eau tombent sur toi?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35 Est-ce toi qui lâches les éclairs pour qu’ils partent, et te disent-ils: « Nous voici! »
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36 Qui a mis la sagesse dans les nuées, ou qui a donné l’intelligence aux météores?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37 Qui peut exactement compter les nuées, incliner les urnes du ciel,
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38 pour que la poussière se forme en masse solide et que les glèbes adhèrent ensemble?
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39 Est-ce toi qui chasses pour la lionne sa proie, qui rassasies la faim des lionceaux,
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40 quand ils sont couchés dans leur tanière, qu’ils se tiennent en embuscade dans le taillis?
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
41 Qui prépare au corbeau sa pâture, quand ses petits crient vers Dieu, qu’ils errent çà et là, sans nourriture?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
