Job 36
1 Eliu reprit encore une fois et dit:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Attends un peu, et je t’instruirai, car j’ai des paroles encore pour la cause de Dieu;
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 je prendrai mes raisons de haut, et je montrerai la justice de mon Créateur.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 Sois-en sûr, mes discours sont exempts de mensonge; devant toi est un homme sincère en ses jugements.
V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Voici que Dieu est puissant, mais il ne dédaigne personne; il est puissant par la force de son intelligence.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Il ne laisse pas vivre le méchant, et il fait justice aux malheureux.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Il ne détourne pas ses yeux des justes; il les fait asseoir sur le trône avec les rois, il les établit pour toujours, et ils sont exaltés.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Viennent-ils à tomber dans les fers, sont-ils pris dans les liens du malheur,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 il leur dénonce leurs œuvres, leurs fautes causées par l’orgueil.
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 Il ouvre leur oreille à la réprimande, il les exhorte à se détourner du mal.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 S’ils écoutent et se soumettent, ils achèvent leurs jours dans le bonheur, et leurs années dans les délices.
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Mais s’ils n’écoutent pas, ils périssent par le glaive, ils meurent dans leur aveuglement.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Les cœurs impies se livrent à la colère, ils ne crient pas vers Dieu quand il les met dans les chaînes.
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Aussi meurent-ils dans leur jeunesse, et leur vie se flétrit comme celle des infâmes.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Mais Dieu sauve le malheureux dans sa misère, il l’instruit par la souffrance.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Toi aussi, il te retirera de la détresse, pour te mettre au large, en pleine liberté, et ta table sera dressée et chargée de mets succulents.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Mais si tu combles la mesure de l’impie, tu en porteras la sentence et la peine.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Crains que Dieu irrité ne t’inflige un châtiment, et que tes riches offrandes ne t’égarent.
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Tes cris te tireront-ils de la détresse, et même toutes les ressources de la force?
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Ne soupire pas après la nuit, durant laquelle les peuples sont anéantis sur place.
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Prends garde de te tourner vers l’iniquité, car tu la préfères à l’affliction.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Vois: Dieu est sublime dans sa puissance! Quel maître est semblable à lui?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Qui lui trace la voie qu’il doit suivre? Qui peut lui dire: « Tu as mal fait? »
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24 Songe plutôt à glorifier ses œuvres, que les hommes célèbrent dans leurs chants.
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Tout homme les admire, le mortel les contemple de loin.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Dieu est grand au-dessus de toute science, le nombre de ses années est impénétrable.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 Il attire les gouttes d’eau, qui se répandent en pluie sous leur poids.
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 Les nuées la laissent couler, et tomber sur la masse des hommes.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Qui comprendra l’expansion des nuages, et le fracas de la tente du Très-Haut?
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Tantôt il étend autour de lui sa lumière, tantôt il se cache comme au fond de la mer.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 C’est ainsi qu’il exerce sa justice sur les peuples, et qu’il donne la nourriture avec abondance.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Il prend la lumière dans ses mains, et lui marque le but à atteindre.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Son tonnerre l’annonce, l’effroi des troupeaux annonce son approche.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
