Job 32
1 Ces trois hommes cessèrent de répondre à Job, parce qu’il persistait à se regarder comme juste.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Alors s’alluma la colère d’Eliu, fils de Barachel le Bouzite, de la famille de Ram. Sa colère s’alluma contre Job, parce qu’il se prétendait plus juste que Dieu.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Elle s’alluma aussi contre ses trois amis, parce qu’ils n’avaient pas trouvé de bonnes réponse à lui faire et que néanmoins ils condamnaient Job.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Comme ils étaient plus âgés que lui, Eliu avait attendu pour parler à Job.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Mais voyant qu’il n’y avait plus de réponse dans la bouche de ces trois hommes, il s’enflamma de colère.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Alors Eliu, fils de Barachel le Bouzite, prit la parole et dit: Je suis jeune et vous êtes des vieillards; c’est pourquoi j’étais effrayé et je redoutais de vous faire connaître mon sentiment.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Je me disais: « Les jours parleront, les nombreuses années révéleront la sagesse. »
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Mais c’est l’esprit mis dans l’homme, le souffle du Tout-Puissant qui lui donne l’intelligence.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Ce n’est pas l’âge qui donne la sagesse, ce n’est pas la vieillesse qui discerne la justice.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Voilà pourquoi je dis: « Écoutez-moi; je vais, moi aussi, exposer ma pensée. »
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 J’ai attendu tant que vous parliez, j’ai prêté l’oreille à vos raisonnements, jusqu’à la fin de vos débats.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Je vous ai suivis attentivement, et nul n’a convaincu Job, nul d’entre vous n’a réfuté ses paroles.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Ne dites pas: « Nous avons trouvé la sagesse; c’est Dieu qui le frappe, et non pas l’homme. »
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Il n’a pas dirigé contre moi ses discours, mais ce n’est pas avec vos paroles que je lui répondrai.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Les voilà interdits; ils ne répondent rien; la parole leur fait défaut.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 J’ai attendu qu’ils eussent fini de parler, qu’ils restassent muets et sans réponse.
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 C’est à mon tour de parler à présent; je veux dire aussi ce que je pense.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Car je suis plein de discours, l’esprit qui est en moi m’oppresse.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Mon cœur est comme un vin renfermé, comme une outre remplie de vin nouveau qui va éclater.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Que je parle donc, afin de respirer à l’aise, que mes lèvres s’ouvrent pour répondre!
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Je ne veux faire acception de personne, je ne flatterai qui que ce soit.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Car je ne sais pas flatter; autrement mon Créateur m’enlèverait sur-le-champ.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
