Job 27
1 Job reprit son discours et dit:
Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2 Par le Dieu vivant qui me refuse justice, par le Tout-Puissant qui remplit mon âme d’amertume:
Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3 aussi longtemps que j’aurai la respiration, que le souffle de Dieu sera dans mes narines,
Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4 mes lèvres ne prononceront rien d’inique, ma langue ne proférera pas le mensonge.
Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5 Loin de moi la pensée de vous donner raison! Jusqu’à ce que j’expire, je défendrai mon innocence.
Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6 J’ai entrepris ma justification, je ne l’abandonnerai pas; mon cœur ne condamne aucun de mes jours.
Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7 Que mon ennemi soit traité comme le méchant! Que mon adversaire ait le sort de l’impie!
Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8 Quel sera l’espoir de l’impie quand Dieu le retranchera, quand il retirera son âme?
Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9 Est-ce que Dieu écoutera ses cris, au jour où l’angoisse viendra sur lui?
Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10 Trouve-t-il ses délices dans le Tout-Puissant? Adresse-t-il en tout temps ses prières à Dieu?
Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11 Je vous enseignerai la conduite de Dieu, et je ne vous cacherai pas les desseins du Tout-Puissant.
Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12 Voici que vous-mêmes, vous avez tous vu; pourquoi donc discourez-vous en vain?
Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13 Voici la part que Dieu réserve au méchant, l’héritage que les violents reçoivent du Tout-Puissant.
Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14 S’il a des fils en grand nombre, c’est pour le glaive; ses rejetons ne seront pas rassasiés de pain.
Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15 Ses survivants seront ensevelis dans la mort, leurs veuves ne les pleureront pas.
Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16 S’il amasse l’argent comme la poussière, s’il entasse les vêtements comme la boue,
Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17 c’est lui qui entasse, mais c’est le juste qui les porte, c’est le juste qui hérite de ton argent.
Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18 Sa maison est comme celle que bâtit la teigne, comme la hutte que se construit le gardien des vignes.
Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19 Le riche se couche, c’est pour la dernière fois; il ouvre les yeux, il n’est plus.
Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20 Les terreurs fondent sur lui comme des eaux, un tourbillon l’enlève au milieu de la nuit.
Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21 Le vent d’orient l’emporte, et il disparaît; il l’arrache violemment de sa demeure.
Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22 Dieu lance sur lui ses traits sans pitié, il fuit éperdu loin de sa main;
Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23 on bat des mains à son sujet, de sa demeure on siffle sur lui.
Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
