Job 19
1 Alors Job prit la parole et dit:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 Jusques à quand affligerez-vous mon âme, et m’accablerez-vous de vos discours?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 Voilà dix fois que vous m’insultez, que vous m’outragez sans pudeur.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Quand même j’aurais failli, c’est avec moi que demeure ma faute.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 Mais vous, qui vous élevez contre moi, qui invoquez mon opprobre pour me convaincre,
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 sachez enfin que c’est Dieu qui m’opprime, et qui m’enveloppe de son filet.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Voici que je crie à la violence, et nul ne me répond! J’en appelle, et pas de justice!
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 Il m’a barré le chemin, et je ne puis passer: il a répandu les ténèbres sur mes sentiers.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 Il m’a dépouillé de ma gloire, il a enlevé la couronne de ma tête.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 Il m’a sapé tout à l’entour, et je tombe; il a déraciné, comme un arbre, mon espérance.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 Sa colère s’est allumée contre moi; il m’a traité comme ses ennemis.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Ses bataillons sont venus ensemble, ils se sont frayés un chemin jusqu’à moi, ils font le siège de ma tente.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 Il a éloigné de moi mes frères; mes amis se sont détournés de moi.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Mes proches m’ont abandonné, mes intimes m’ont oublié.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Les hôtes de ma maison et mes servantes me traitent comme un étranger; je suis un inconnu à leurs yeux.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 J’appelle mon serviteur, et il ne me répond pas; je suis réduit à le supplier de ma bouche.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 Ma femme a horreur de mon haleine, je demande grâce aux fils de mon sein.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Les enfants eux-mêmes me méprisent; si je me lève, ils me raillent.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Tous ceux qui étaient mes confidents m’ont en horreur, ceux que j’aimais se tournent contre moi.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Mes os sont attachés à ma peau et à ma chair, je me suis échappé avec la peau de mes dents.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Ayez pitié, ayez pitié de moi, vous du moins, mes amis, car la main de Dieu m’a frappé!
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Pourquoi me poursuivez-vous, comme Dieu me poursuit? Pourquoi êtes-vous insatiables de ma chair?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Oh! Qui me donnera que mes paroles soient écrites! Qui me donnera qu’elles soient consignées dans un livre,
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 qu’avec un burin de fer et du plomb, elles soient pour toujours gravées dans le roc!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 Je sais que mon vengeur est vivant, et qu’il se lèvera le dernier sur la poussière.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 Alors de ce squelette, revêtu de sa peau, de ma chair je verrai Dieu.
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Moi-même je le verrai; mes yeux le verront, et non un autre; mes reins se consument d’attente au-dedans de moi.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Vous direz alors: « Pourquoi le poursuivions-nous? » et la justice de ma cause sera reconnue.
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Ce jour-là, craignez pour vous le glaive: terribles sont les vengeances du glaive! Et vous saurez qu’il y a une justice.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
