Job 15
1 Alors Eliphaz de Théman prit la parole et dit:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Le sage répond-il par une science vaine? Se gonfle-t-il la poitrine de vent?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Se défend-il par de futiles propos, par des discours qui ne servent à rien?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Toi, tu détruis même la crainte de Dieu, tu anéantis toute piété envers Dieu.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Ta bouche révèle ton iniquité, et tu prends le langage les fourbes.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Ce n’est pas moi, c’est ta bouche qui te condamne, ce sont tes lèvres qui déposent contre toi.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Es-tu né le premier des hommes? As-tu été enfanté avant les collines?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 As-tu assisté au conseil de Dieu? As-tu dérobé pour toi seul la sagesse?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Que sais-tu, que nous ne sachions? Qu’as-tu appris, qui ne nous soit familier?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 Nous avons aussi parmi nous des cheveux blancs, des vieillards plus riches de jours que ton père.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Tiens-tu pour peu de chose les consolations de Dieu et les douces paroles que nous t’adressons?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Où ton cœur t’emporte-t-il, et que signifie ce roulement de tes yeux?
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 Quoi! C’est contre Dieu que tu tournes ta colère, et que de ta bouche tu fais sortir de tels discours?
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Qu’est-ce que l’homme, pour qu’il soit pur, le fils de la femme, pour qu’il soit juste?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Voici que Dieu ne se fie pas même à ses saints, et les cieux ne sont pas purs devant lui:
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 combien moins cet être abominable et pervers, l’homme qui boit l’iniquité comme l’eau!
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Je vais t’instruire, écoute-moi; je raconterai ce que j’ai vu,
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 ce que les sages enseignent, — ils ne le cachent pas, l’ayant appris de leurs pères;
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 à eux seuls avait été donné le pays, et parmi eux jamais ne passa l’étranger. —
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 « Le méchant, durant tous ses jours, est rongé par l’angoisse; un petit nombre d’années sont réservées à l’oppresseur.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Des bruits effrayants retentissent à ses oreilles; au sein de la paix, le dévastateur fond sur lui.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Il n’espère pas échapper aux ténèbres, il sent qu’il est guetté pour le glaive.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Il erre pour chercher son pain; il sait que le jour des ténèbres est prêt, à ses côtés.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 La détresse et l’angoisse tombent sur lui; elles l’assaillent comme un roi armé pour le combat.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Car il a levé sa main contre Dieu, il a bravé le Tout-Puissant,
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 il a couru sur lui le cou raide, sous le dos épais de ses boucliers.
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Il avait le visage couvert de graisse, et les flancs chargés d’embonpoint.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 Il occupait des villes qui ne sont plus, des maisons qui n’ont plus d’habitants, vouées à devenir des monceaux de pierre.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Il ne s’enrichira plus, sa fortune ne tiendra pas, ses possessions ne s’étendront plus sur la terre.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 Il n’échappera pas aux ténèbres; la flamme desséchera ses rejetons, et il sera emporté par le souffle de la bouche de Dieu.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Qu’il n’espère rien du mensonge, il y sera pris; le mensonge sera sa récompense.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Elle arrivera avant que ses jours soient pleins, et son rameau ne verdira plus.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Il secouera, comme la vigne, son fruit à peine éclos; il laissera tomber sa fleur, comme l’olivier.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Car la maison de l’impie est stérile, et le feu dévore la tente du juge corrompu.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Il a conçu le mal, et il enfante le malheur, dans son sein mûrit un fruit de déception. »
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
