Job 11
1 Alors Sophar de Naama prit la parole et dit:
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 La multitude des paroles restera-t-elle sans réponse, et le bavard aura-t-il raison?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Tes vains propos feront-ils taire les gens? Te moqueras-tu, sans que personne te confonde?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 Tu as dit à Dieu: « Ma pensée est la vraie, et je suis irréprochable devant toi. »
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 Oh! Si Dieu voulait parler, s’il ouvrait les lèvres pour te répondre;
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 s’il te révélait les secrets de sa sagesse, les replis cachés de ses desseins, tu verrais alors qu’il oublie une part de tes crimes.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Prétends-tu sonder les profondeurs de Dieu, atteindre la perfection du Tout-Puissant?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 Elle est haute comme les cieux: que feras-tu? Plus profonde que le séjour des morts: que sauras-tu? (Sheol h7585)
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 Sa mesure est plus longue que la terre, elle est plus large que la mer.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 S’il fond sur le coupable, s’il l’arrête, s’il convoque le tribunal, qui s’y opposera?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 Car il connaît les pervers, il découvre l’iniquité avant qu’elle s’en doute.
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 A cette vue, le fou même comprendrait, et le petit de l’onagre deviendrait raisonnable.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 Pour toi, si tu diriges ton cœur vers Dieu, et que tu étendes vers lui tes bras,
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 si tu éloignes l’iniquité qui est dans tes mains, et que tu ne laisses pas l’injustice habiter sous ta tente,
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 alors tu lèveras ton front sans tache, tu seras inébranlable et tu ne craindras plus.
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 Tu oublieras alors tes souffrances, tu t’en souviendras comme des eaux écoulées;
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 L’avenir se lèvera pour toi plus brillant que le midi, les ténèbres se changeront en aurore.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 Tu seras plein de confiance, et ton attente ne sera pas veine; tu regarderas autour de toi, et tu te coucheras tranquille.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 Tu reposeras, sans que personne t’inquiète, et plusieurs caresseront ton visage.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 Mais les yeux des méchants se consumeront: pour eux, pas de refuge; leur espérance est le souffle d’un mourant.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
