< Cantiques 5 >

1 Je suis venu dans mon jardin, ma sœur, ma fiancée. J'ai rassemblé ma myrrhe avec mon épice; J'ai mangé mon rayon de miel avec mon miel; J'ai bu mon vin avec mon lait. Amis Mangez, mes amis! Buvez, oui, buvez abondamment, mes chers.
Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí.
2 Je dormais, mais mon cœur était éveillé. C'est la voix de mon bien-aimé qui frappe: « Ouvre-moi, ma sœur, mon amour, ma colombe, mon indéfectible; car ma tête est remplie de rosée, et mes cheveux avec l'humidité de la nuit. »
Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních.
3 J'ai enlevé ma robe. En effet, dois-je la remettre? J'ai lavé mes pieds. En effet, dois-je les salir?
Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti?
4 Mon bien-aimé a passé sa main par l'ouverture du loquet. Mon cœur battait pour lui.
Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně.
5 Je me suis levé pour ouvrir pour mon bien-aimé. Mes mains dégoulinaient de myrrhe, mes doigts avec de la myrrhe liquide, sur les poignées de la serrure.
I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory.
6 J'ai ouvert à mon bien-aimé; mais mon bien-aimé est parti, et s'est éloigné. Mon cœur a lâché quand il a parlé. Je l'ai cherché, mais je ne l'ai pas trouvé. Je l'ai appelé, mais il n'a pas répondu.
Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.
7 Les gardes qui parcourent la ville m'ont trouvé. Ils m'ont battu. Ils m'ont meurtri. Les gardiens des murs m'ont pris mon manteau.
Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských.
8 Je vous adjure, filles de Jérusalem, Si vous trouvez ma bien-aimée, que vous lui disiez que je suis faible d'amour.
Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí.
9 En quoi ton bien-aimé est meilleur qu'un autre bien-aimé, la plus belle des femmes? En quoi votre bien-aimé est-il meilleur qu'un autre bien-aimé, que vous nous adjurez ainsi?
Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ?
10 Mon bien-aimé est blanc et roux. Le meilleur parmi dix mille.
Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných.
11 Sa tête est comme l'or le plus pur. Ses cheveux sont touffus, noirs comme un corbeau.
Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran.
12 Ses yeux sont comme des colombes près des ruisseaux, lavés au lait, montés comme des bijoux.
Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti.
13 Ses joues sont comme un lit d'épices avec des tours de parfums. Ses lèvres sont comme des lys, elles laissent échapper de la myrrhe liquide.
Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou.
14 Ses mains sont comme des anneaux d'or sertis de béryl. Son corps est comme un travail d'ivoire recouvert de saphirs.
Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené.
15 Ses jambes sont comme des colonnes de marbre posées sur des socles d'or fin. Son aspect est semblable au Liban, excellent comme les cèdres.
Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové.
16 Sa bouche est une douceur; Oui, il est tout à fait charmant. C'est ma bien-aimée, et c'est mon amie, les filles de Jérusalem.
Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské.

< Cantiques 5 >