Psaumes 102
1 Prière de l'affligé, lorsqu'il est accablé et qu'il déverse sa plainte devant Yahvé. Entends ma prière, Yahvé! Laisse mon cri venir à toi.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Ne me cache pas ta face au jour de ma détresse. Tourne ton oreille vers moi. Répondez rapidement dans la journée lorsque j'appelle.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Car mes jours se consument comme de la fumée. Mes os sont brûlés comme une torche.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Mon cœur est flétri comme l'herbe, il est desséché, car j'oublie de manger mon pain.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 A cause de la voix de mes gémissements, mes os collent à ma peau.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Je suis comme un pélican du désert. Je suis devenu comme un hibou des lieux déserts.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Je veille, et je suis devenu comme un moineau qui est seul sur le toit.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Mes ennemis m'outragent tout le jour. Ceux qui sont en colère contre moi utilisent mon nom comme une malédiction.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Car j'ai mangé de la cendre comme du pain, et j'ai mélangé ma boisson avec des larmes,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 à cause de ton indignation et de ta colère; car tu m'as pris et jeté au loin.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Mes jours sont comme une longue ombre. Je me suis flétri comme l'herbe.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Mais toi, Yahvé, tu demeures à jamais; ta renommée perdure à travers les générations.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Tu te lèveras et tu auras pitié de Sion, car il est temps d'avoir pitié d'elle. Oui, le moment est venu.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Car tes serviteurs prennent plaisir à ses pierres, et ayez pitié de sa poussière.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Ainsi les nations craindront le nom de Yahvé, tous les rois de la terre, ta gloire.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Car Yahvé a rebâti Sion. Il est apparu dans sa gloire.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Il a répondu à la prière des indigents, et n'a pas méprisé leur prière.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Ceci sera écrit pour la génération à venir. Un peuple qui sera créé louera Yah,
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 car il a regardé du haut de son sanctuaire. Du ciel, Yahvé a vu la terre,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 pour entendre les gémissements du prisonnier, pour libérer ceux qui sont condamnés à mort,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 afin que les hommes proclament le nom de Yahvé dans Sion, et ses louanges à Jérusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 quand les peuples seront rassemblés, les royaumes, pour servir Yahvé.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Il a affaibli ma force le long du parcours. Il a raccourci mes jours.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 J'ai dit: « Mon Dieu, ne m'enlève pas au milieu de mes jours. Vos années sont à travers toutes les générations.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Dès longtemps, tu as posé les fondements de la terre. Les cieux sont l'œuvre de tes mains.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Ils périront, mais toi tu persévéreras. Oui, ils s'useront tous comme un vêtement. Tu les changeras comme un manteau, et ils seront changés.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Mais vous êtes les mêmes. Vos années n'auront pas de fin.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Les enfants de tes serviteurs continueront. Leur progéniture sera établie devant toi. »
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
