Job 4
1 Alors Éliphaz, le Thémanite, prit la parole,
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 « Si quelqu'un s'aventure à parler avec toi, seras-tu affligé? Mais qui peut se retenir de parler?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Voici, vous avez instruit beaucoup de gens, vous avez renforcé les mains faibles.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Tes paroles ont soutenu celui qui tombait, tu as raffermi les genoux faibles.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Mais maintenant, cela t'est arrivé, et tu t'es évanoui. Il vous touche, et vous êtes troublé.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Votre piété n'est-elle pas votre confiance? L'intégrité de vos voies n'est-elle pas votre espoir?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 « Souviens-toi maintenant de celui qui a péri, étant innocent? Ou bien où ont été coupés les montants?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Selon ce que j'ai vu, ceux qui labourent l'iniquité qui sèment le trouble, récoltent la même chose.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Par le souffle de Dieu, ils périssent. Ils sont consumés par le souffle de sa colère.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Le rugissement du lion, et la voix du lion féroce, les dents des jeunes lions, sont cassées.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 Le vieux lion périt par manque de proie. Les petits de la lionne sont dispersés.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 « Or, une chose m'a été rapportée en secret. Mon oreille en a reçu un murmure.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Dans les pensées des visions de la nuit, quand le sommeil profond tombe sur les hommes,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 La peur m'a saisi, et le tremblement, qui a fait trembler tous mes os.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Alors un esprit passa devant ma face. Les poils de ma chair se sont dressés.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Elle était immobile, mais je ne pouvais pas discerner son apparence. Une forme était devant mes yeux. Silence, puis j'ai entendu une voix, disant,
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 « Un homme mortel serait-il plus juste que Dieu? Un homme peut-il être plus pur que son créateur?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Voici, il ne fait pas confiance à ses serviteurs. Il charge ses anges d'erreurs.
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Combien plus ceux qui habitent des maisons d'argile, dont les fondations sont dans la poussière, qui sont écrasés par la mite!
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Entre le matin et le soir, ils sont détruits. Ils périssent à jamais sans que personne ne s'en aperçoive.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Leur corde de tente n'est-elle pas arrachée en eux? Ils meurent, et cela sans sagesse.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
