Psalmien 89
1 Esrahilaisen Eetanin mietevirsi. Minä laulan Herran armoteoista lakkaamatta, julistan suullani sinun uskollisuuttasi polvesta polveen.
Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
2 Minä sanon: ikiajoiksi on armo rakennettu, sinä olet perustanut uskollisuutesi taivaisiin. -
Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
3 "Minä olen tehnyt liiton valittuni kanssa, olen palvelijalleni Daavidille vannonut:
Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
4 'Minä vahvistan sinun jälkeläisesi ikiajoiksi ja rakennan sinulle valtaistuimen polvesta polveen'". (Sela)
Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
5 Ja taivaat ylistävät sinun ihmeitäsi, Herra, ja pyhäin seurakunta sinun uskollisuuttasi.
Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
6 Sillä kuka pilvissä on Herran vertainen, kuka Jumalan poikain joukossa on niinkuin Herra?
Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
7 Hän on Jumala, ylen hirmuinen pyhien kokouksessa, peljättävämpi kaikkia, jotka hänen ympärillänsä ovat.
Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
8 Herra, Jumala Sebaot, kuka on voimassa sinun vertaisesi, Herra? Ja sinun uskollisuutesi ympäröitsee sinua.
Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
9 Sinä hallitset meren raivon; kun sen aallot kohoavat, sinä ne asetat.
Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
10 Sinä ruhjoit Rahabin kuin sodassa kaatuneen; väkevällä käsivarrellasi sinä ajoit vihollisesi hajalle.
Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
11 Sinun ovat taivaat, sinun on myös maa; maanpiirin täysinensä sinä olet perustanut.
Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
12 Sinä loit pohjoisen ja etelän; sinun nimestäsi riemuitsevat Taabor ja Hermon.
Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
13 Sinulla on käsivarsi voimaa täynnä, väkevä on sinun kätesi, korotettu sinun oikea kätesi.
Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
14 Vanhurskaus ja oikeus on sinun valtaistuimesi perustus, armo ja totuus käy sinun kasvojesi edellä.
Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
15 Autuas se kansa, joka tuntee juhlariemun, ne, jotka vaeltavat sinun kasvojesi valkeudessa, Herra!
Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
16 He riemuitsevat sinun nimestäsi kaikkina päivinänsä, ja sinun vanhurskautesi voimasta heidät korotetaan.
Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
17 Sillä sinä olet heidän väkevyytensä, heidän kaunistuksensa, ja sinä armossasi kohotat meidän sarvemme.
Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
18 Sillä meidän kilpemme on Herran huomassa, meidän kuninkaamme on Israelin Pyhän huomassa.
Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
19 Silloin sinä näyssä puhuit hurskaillesi ja sanoit: "Minä olen pannut avun sankarin käteen, olen kansan keskeltä korottanut valittuni:
Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
20 minä olen löytänyt Daavidin, palvelijani, olen voidellut hänet pyhällä öljylläni.
Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
21 Minun käteni on lujasti tukeva häntä, minun käsivarteni on häntä vahvistava.
A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
22 Ei vihollinen yllätä häntä, eikä vääryyden mies häntä sorra;
Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
23 vaan minä hävitän hänen ahdistajansa hänen edestänsä ja lyön hänen vihamiehensä maahan.
Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
24 Minun uskollisuuteni ja armoni on hänen kanssansa, ja minun nimessäni kohoaa hänen sarvensa.
Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
25 Minä asetan hänen kätensä vallitsemaan merta ja virtoja hänen oikean kätensä.
A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
26 Hän kutsuu minua: 'Sinä olet minun isäni, sinä minun Jumalani ja pelastukseni kallio'.
On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
27 Ja minä asetan hänet esikoiseksi, maan kuninkaista korkeimmaksi.
Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
28 Minä säilytän armoni hänelle iankaikkisesti, ja minun liittoni hänen kanssaan on luja.
Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
29 Minä annan hänen jälkeläistensä säilyä iäti ja hänen valtaistuimensa niin kauan, kuin taivaat pysyvät.
Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
30 Jos hänen poikansa hylkäävät minun lakini eivätkä vaella minun oikeuksieni mukaan,
Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
31 jos he minun säädökseni rikkovat eivätkä noudata minun käskyjäni,
Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
32 niin minä rankaisen vitsalla heidän rikoksensa ja heidän pahat tekonsa vitsauksilla;
Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
33 mutta armoani en minä ota häneltä pois enkä vilpistele uskollisuudestani.
Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
34 En minä liittoani riko, enkä muuta sitä, mikä on minun huuliltani lähtenyt.
Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
35 Minä olen kerran vannonut pyhyyteni kautta, ja totisesti, minä en Daavidille valhettele:
Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
36 'Hänen jälkeläisensä pysyvät iankaikkisesti, ja hänen valtaistuimensa on minun edessäni niinkuin aurinko,
Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
37 se pysyy lujana iankaikkisesti niinkuin kuu. Ja todistaja pilvissä on uskollinen'." (Sela)
Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
38 Ja kuitenkin sinä hylkäsit voideltusi ja pidit häntä halpana ja olet vihastunut häneen.
Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
39 Sinä olet purkanut palvelijasi liiton, olet häväissyt hänen kruununsa, olet heittänyt sen maahan.
Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
40 Sinä olet särkenyt kaikki hänen muurinsa, olet pannut raunioiksi hänen linnoituksensa.
Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
41 Kaikki tien kulkijat ovat häntä ryöstäneet, hän on joutunut naapuriensa häväistäväksi.
Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
42 Sinä olet korottanut hänen vihollistensa oikean käden, olet tuottanut ilon kaikille hänen vihamiehillensä.
Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
43 Sinä olet kääntänyt takaisin hänen miekkansa terän etkä ole sodassa pitänyt häntä pystyssä.
Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
44 Sinä olet tehnyt hänen loistostansa lopun ja olet syössyt maahan hänen valtaistuimensa.
Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
45 Sinä olet lyhentänyt hänen nuoruutensa päivät, olet hänet häpeällä peittänyt. (Sela)
Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
46 Kuinka kauan sinä, Herra, itsesi yhäti kätket? Kuinka kauan sinun vihasi tulena palaa?
Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
47 Muista, kuinka lyhyt minun elämäni on, kuinka katoavaisiksi sinä olet luonut kaikki ihmislapset.
Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
48 Kuka on se mies, joka jää eloon eikä kuoloa näe, joka pelastaa sielunsa tuonelan kädestä? (Sela) (Sheol h7585)
Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
49 Herra, missä ovat sinun entiset armotekosi, jotka sinä uskollisuudessasi vannoit Daavidille?
Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
50 Ajattele, Herra, palvelijaisi häpäisyä ja mitä minun kaikilta noilta monilta kansoilta täytyy povessani kestää,
Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
51 kun, Herra, sinun vihollisesi herjaavat, herjaavat sinun voideltusi askeleita.
Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
52 Kiitetty olkoon Herra iankaikkisesti. Amen, amen.
Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
