Psalmien 73
1 Aasafin virsi. Totisesti, Jumala on hyvä Israelille, niille, joilla on puhdas sydän.
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2 Mutta minun jalkani olivat vähällä kompastua, askeleeni olivat aivan liukahtaa.
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3 Sillä minussa nousi kateus ylvästelijöitä kohtaan, kun minä näin jumalattomien menestyvän.
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4 Sillä he ovat vaivoista vapaat kuolemaansa asti, he ovat voimakkaat ja lihavat.
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5 Eivät he koe muitten kuolevaisten tuskia, eikä heitä vaivata niinkuin muita ihmisiä.
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6 Sentähden on ylpeys heillä kaulakoristeena, väkivalta on puku, joka heidät verhoaa.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7 Heidän silmänsä pullistuvat ulos heidän lihavuudestaan, heidän sydämensä kuvittelut kulkevat valtoimina.
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8 He pilkkaavat ja puhuvat väkivallan puheita pahuudessansa, he puhuvat kuin korkeuksista.
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9 Heidän suunsa tavoittelee taivasta, ja heidän kielensä kulkee pitkin maata.
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10 Sentähden heidän kansansa liittyy heihin ja särpii vettä kyllälti.
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11 Ja he sanovat: "Kuinka Jumala sen tietäisi, onko tietoa Korkeimmalla?"
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12 Katso, nämä ovat jumalattomat; kuitenkin he elävät ainaisessa rauhassa ja rikastuvat yhäti.
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13 Turhaan minä olen pitänyt sydämeni puhtaana ja pessyt käteni viattomuudessa:
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14 minua vaivataan joka aika, ja minä saan joka aamu kuritusta.
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15 Jos olisin sanonut: "Noin minäkin puhun", katso, niin minä olisin ollut petollinen koko sinun lastesi sukua kohtaan.
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16 Minä mietin päästäkseni tästä selvyyteen; mutta se oli minulle ylen vaikeata,
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17 kunnes minä pääsin sisälle Jumalan pyhiin salaisuuksiin ja käsitin, mikä heidän loppunsa on oleva.
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18 Totisesti, sinä panet heidät liukkaalle, perikatoon sinä heidät syökset.
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19 Kuinka he joutuvatkaan äkisti turmioon! He hukkuvat, heidän loppunsa on kauhistava.
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20 Niinkuin unen käy herätessä, niin sinä, Herra, kun heräjät, heidän valhekuvansa hylkäät.
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21 Kun minun sydämeni katkeroitui ja minun munaskuihini pisti,
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22 silloin minä olin järjetön enkä mitään älynnyt, olin sinun edessäsi kuin nauta.
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23 Kuitenkin minä pysyn alati sinun tykönäsi, sinä pidät minua kiinni oikeasta kädestäni.
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24 Sinä talutat minua neuvosi mukaan ja korjaat minut viimein kunniaan.
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25 Ketä muuta minulla olisi taivaassa! Ja kun sinä olet minun kanssani, en minä mistään maan päällä huoli.
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26 Vaikka minun ruumiini ja sieluni nääntyisi, Jumala on minun sydämeni kallio ja minun osani iankaikkisesti.
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27 Sillä katso, jotka sinusta eriävät, ne hukkuvat, sinä tuhoat kaikki, jotka haureudessa sinusta luopuvat.
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28 Mutta minun onneni on olla Jumalaa lähellä, minä panen turvani Herraan, Herraan, kertoakseni kaikkia sinun tekojasi.
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
