Psalmien 69
1 Veisuunjohtajalle; veisataan kuin: "Liljat"; Daavidin virsi. Pelasta minut, Jumala, sillä vedet käyvät minun sieluuni asti.
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 Minä olen vajonnut syvään, pohjattomaan liejuun, olen joutunut vetten syvyyksiin, ja virta tulvii minun ylitseni.
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 Minä olen väsynyt huutamisesta, minun kurkkuni kuivettuu, minun silmäni ovat rauenneet odottaessani Jumalaani.
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 Enemmän kuin hiuksia päässäni on niitä, jotka minua syyttömästi vihaavat; paljon on niitä, jotka tahtovat tuhota minut, jotka syyttä ovat vihollisiani; mitä en ole ryöstänyt, se täytyy minun maksaa.
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 Jumala, sinä tunnet minun hulluuteni, eivätkä minun vikani ole sinulta salassa.
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 Älä anna minussa häpeään joutua niiden, jotka odottavat sinua, Herra, Herra Sebaot. Älä salli minussa pettyä niiden, jotka etsivät sinua, Israelin Jumala.
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 Sillä sinun tähtesi minä kärsin herjausta, pilkka peittää minun kasvoni.
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 Veljilleni minä olen tullut vieraaksi, olen tullut oudoksi äitini lapsille.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 Sillä kiivaus sinun huoneesi puolesta on minut kuluttanut, ja niiden herjaukset, jotka sinua herjaavat, ovat sattuneet minuun.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 Minä, minun sieluni itki ja paastosi, mutta siitä koitui minulle vain herjausta.
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 Minä pukeuduin säkkipukuun, mutta tulin sananparreksi heidän suussaan.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 Porteissa-istujat minusta jaarittelevat, ja väkijuomain juojat minusta laulavat.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 Mutta minä rukoilen sinua, Herra, otollisella ajalla, sinua, Jumala, sinun suuren laupeutesi turvin. Vastaa minulle pelastavan uskollisuutesi tähden.
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Päästä minut loasta, etten siihen vajoa, auta, että pääsen vihollisistani ja syvistä vesistä.
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 Älä anna vetten vuon minua upottaa, syvyyden minua niellä ja kuilun sulkea suutaan minun ylitseni.
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 Vastaa minulle, Herra, sillä sinun armosi on hyvä, käänny minun puoleeni suuressa laupeudessasi.
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 Älä peitä kasvojasi palvelijaltasi, sillä minä olen ahdistuksessa; joudu, vastaa minulle.
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 Lähesty minun sieluani ja lunasta se, vapahda minut vihollisteni tähden.
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 Sinä tiedät minun häväistykseni, minun häpeäni ja pilkkani, sinun edessäsi ovat julki kaikki minun ahdistajani.
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 Häväistys on särkenyt minun sydämeni, minä olen käynyt heikoksi; minä odotin sääliä, mutta en saanut, ja lohduttajia, mutta en löytänyt.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 Koiruohoa he antoivat minun syödäkseni ja juottivat minulle janooni hapanviiniä.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 Tulkoon heidän pöytänsä heille paulaksi, ansaksi noille suruttomille.
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 Soetkoot heidän silmänsä, niin etteivät näe, ja saata heidän lanteensa alati horjumaan.
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 Vuodata vihastuksesi heidän päällensä, ja yllättäköön heidät sinun vihasi hehku.
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 Joutukoon heidän leiripaikkansa autioksi, älköön heidän majoissansa asukasta olko.
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 Sillä he vainoavat sitä, jota sinä olet lyönyt, he juttelevat niiden tuskista, joita sinä olet haavoittanut.
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 Lisää heille rikosta rikoksen päälle, ja sinun vanhurskauteesi he älkööt pääskö.
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 Pyyhittäköön heidät pois elämän kirjasta, älköönkä heitä kirjoitettako vanhurskasten lukuun.
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 Mutta minä olen kurja ja vaivattu, suojatkoon minua sinun apusi, Jumala,
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 niin minä veisuulla kiitän Jumalan nimeä ja ylistän häntä kiitosvirsillä.
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 Se on Herralle otollisempi kuin härkä, kuin mulli, sarvipää ja sorkkajalka.
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 Nöyrät näkevät sen ja riemuitsevat; elpyköön teidän sydämenne, teidän, jotka etsitte Jumalaa.
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 Sillä Herra kuulee köyhiä eikä halveksi vankejansa.
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 Kiittäkööt häntä taivaat ja maa, meret ja kaikki, mitä niissä liikkuu.
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 Sillä Jumala on pelastava Siionin ja rakentava Juudan kaupungit, niin että he asettuvat niihin ja omistavat ne.
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 Hänen palvelijainsa jälkeläiset saavat sen perinnökseen, ja ne, jotka hänen nimeänsä rakastavat, saavat asua siinä.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
