Psalmien 61

1 Veisuunjohtajalle; kielisoittimilla; Daavidin virsi. Kuule, Jumala, minun huutoni, huomaa minun rukoukseni.

Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

2 Maan ääristä minä sinua huudan, kun sydämeni nääntyy. Saata minut kalliolle, joka on minulle liian korkea.

Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

3 Sillä sinä olet minun turvapaikkani, vahva torni vihollista vastaan.

Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

4 Suo minun asua sinun majassasi iankaikkisesti, turvautua sinun siipiesi suojaan. (Sela)

Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. (Sélah)

5 Sillä sinä, Jumala, kuulet minun lupaukseni, sinä annat perinnön niille, jotka sinun nimeäsi pelkäävät.

Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

6 Sinä lisäät kuninkaalle päiviä päiviin; hänen vuotensa jatkukoot polvesta polveen.

Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

7 Hallitkoon hän iankaikkisesti Jumalan kasvojen edessä; säädä armo ja totuus häntä varjelemaan.

Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.

8 Niin minä veisaan iankaikkisesti sinun nimesi kiitosta, täytän lupaukseni päivästä päivään.

A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.