Psalmien 55
1 Veisuunjohtajalle; kielisoittimilla; Daavidin mietevirsi. Jumala, ota korviisi minun rukoukseni, älä kätkeydy, kun minä armoa anon.
Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
2 Kuuntele minua ja vastaa minulle. Minä kuljen rauhatonna murheessani ja huokaan,
Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
3 koska vihamies huutaa ja jumalaton ahdistaa; sillä he vyöryttävät minun päälleni turmiota ja vihassa minua vainoavat.
A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
4 Sydämeni minun rinnassani vapisee, kuoleman kauhut lankeavat minun päälleni.
Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
5 Pelko ja vavistus valtaa minut, pöyristys peittää minut.
Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
6 Ja minä sanon: Olisipa minulla siivet kuin kyyhkysellä, niin minä lentäisin pois ja pääsisin lepoon!
I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
7 Katso, minä pakenisin kauas ja yöpyisin erämaassa. (Sela)
Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)
8 Minä rientäisin pakopaikkaani rajuilman ja myrskyn alta.
Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
9 Sekoita, Herra, tee eripuraiseksi heidän kielensä, sillä minä näen väkivaltaa ja riitaa kaupungissa.
Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
10 Yötä päivää he sitä kiertävät, sen muureja pitkin, vääryys ja vaiva on sen keskellä.
Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
11 Sen keskellä on turmio, sorto ja petos ei väisty sen torilta.
Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
12 Sillä ei minua herjaa vihollinen-sen minä kestäisin-eikä minua vastaan ylvästele minun vihamieheni-hänen edestään minä voisin lymytä;
Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
13 vaan sinä, minun vertaiseni, sinä, minun ystäväni ja uskottuni,
Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
14 jonka kanssa me elimme suloisessa sovussa, yhdessä vaelsimme Jumalan huoneeseen juhlakansan kohinassa!
Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
15 Karatkoon kuolema heidän kimppuunsa, menkööt he elävältä alas tuonelaan, sillä heidän asunnoissansa ja sydämissänsä vallitsee sula pahuus. (Sheol h7585)
Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)
16 Mutta minä huudan Jumalaa, ja Herra pelastaa minut.
Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
17 Illoin, aamuin ja keskipäivällä minä valitan ja huokaan, ja hän kuulee minun ääneni.
U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
18 Hän päästää minun sieluni heistä rauhaan, etteivät he minua saavuta; sillä paljon on niitä, jotka ovat minua vastaan.
Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
19 Jumala kuulee sen ja vastaa heille, hän, joka hallitsee hamasta muinaisuudesta. (Sela) Sillä he eivät muuta mieltänsä eivätkä pelkää Jumalaa.
Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
20 Tuo mies käy käsiksi niihin, jotka hänen kanssaan rauhassa elävät, hän rikkoo liittonsa.
Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
21 Hänen suunsa on voita sulavampi, mutta hänellä on sota mielessä; hänen sanansa ovat öljyä lauhkeammat, mutta ovat kuin paljastetut miekat.
Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
22 Heitä murheesi Herran huomaan, hän pitää sinusta huolen, ei hän salli vanhurskaan ikinä horjua.
Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
23 Mutta heidät sinä, Jumala, syökset tuonelan syvyyteen; murhamiehet ja petturit eivät pääse puoleen ikäänsä. Mutta minä turvaan sinuun.
Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
