Psalmien 50
1 Aasafin virsi. Jumala, Herra Jumala, puhuu ja kutsuu maan auringon noususta hamaan sen laskuun.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Siionista, jonka kauneus on täydellinen, Jumala ilmestyy kirkkaudessa.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Meidän Jumalamme tulee eikä vaikene, hänen edellänsä käy kuluttava tuli ja hänen ympärillänsä väkevä myrsky.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Hän kutsuu taivaat ylhäältä ja maan, tuomitakseen kansansa:
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 "Kootkaa minun eteeni minun hurskaani, jotka uhreja uhraten ovat tehneet minun kanssani liiton".
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 Ja taivaat julistavat hänen vanhurskauttansa, sillä Jumala on tuomari. (Sela)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 "Kuule, minun kansani, minä puhun; kuule, Israel, minä todistan sinua vastaan. Minä olen Jumala, sinun Jumalasi.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 En minä sinun teurasuhreistasi sinua nuhtele, ja sinun polttouhrisi ovat aina minun edessäni.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 En minä ota härkiä sinun talostasi enkä kauriita sinun tarhoistasi.
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Sillä minun ovat kaikki metsän eläimet ja tuhansien vuorten karjat.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Minä tunnen kaikki vuorten linnut, ja kaikki, mikä kedolla liikkuu, on minun edessäni.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Jos minä isoaisin, en minä sitä sinulle sanoisi; sillä minun on maanpiiri ja kaikki, mitä siinä on.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Minäkö söisin härkien lihaa tai joisin kauristen verta?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Uhraa Jumalalle kiitos ja täytä lupauksesi Korkeimmalle.
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 Ja avuksesi huuda minua hädän päivänä, niin minä tahdon auttaa sinua, ja sinun pitää kunnioittaman minua."
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Mutta jumalattomalle Jumala sanoo: "Mikä sinä olet puhumaan minun käskyistäni ja ottamaan minun liittoni suuhusi?
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Sinä, joka vihaat kuritusta ja heität minun sanani selkäsi taakse!
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Jos sinä näet varkaan, niin sinä mielistyt häneen, ja sinä pidät yhtä avionrikkojain kanssa.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Sinä päästät suusi puhumaan pahaa, ja sinun kielesi punoo petosta.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Sinä istut ja puhut veljeäsi vastaan, sinä panettelet äitisi poikaa.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 Näitä sinä teet, ja minäkö olisin vaiti? Luuletko, että minä olen sinun kaltaisesi? Minä nuhtelen sinua ja asetan nämä sinun silmäisi eteen.
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Ymmärtäkää tämä te, jotka Jumalan unhotatte, etten minä raatelisi, eikä olisi pelastajaa.
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Joka kiitosta uhraa, se kunnioittaa minua; joka ottaa tiestänsä vaarin, sen minä annan nähdä Jumalan autuuden."
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
