Psalmien 44
1 Veisuunjohtajalle; koorahilaisten mietevirsi. Jumala, me olemme omin korvin kuulleet, meidän isämme ovat meille kertoneet, minkä teon sinä teit heidän päivinänsä, muinaisina päivinä.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Sinä karkoitit kädelläsi pakanat, mutta heidät sinä istutit, sinä hävitit kansat, mutta heidät sinä levitit.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Sillä eivät he miekallansa valloittaneet maata, eikä heidän käsivartensa heitä auttanut, vaan sinun oikea kätesi, sinun käsivartesi ja sinun kasvojesi valkeus, koska sinä olit heihin mielistynyt.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Sinä, Jumala, sinä olet minun kuninkaani, toimita Jaakobille apu.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Sinun avullasi me syöksemme ahdistajamme maahan, sinun nimessäsi me tallaamme vastustajamme.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 Sillä en minä jouseeni luota, eikä miekkani minua auta;
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 vaan sinä pelastat meidät vihollisistamme, ja saatat vihamiehemme häpeään.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 Jumala on meidän kerskauksemme kaikkina päivinä, ja sinun nimeäsi me ylistämme iankaikkisesti. (Sela)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Kuitenkin sinä meidät hylkäsit ja saatoit meidät häpeään, et lähtenyt sotaan meidän joukkojemme kanssa.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Sinä käänsit meidät vihollista pakoon, ja meidän vihamiehemme ryöstivät saalista.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Sinä annoit meidät syötäviksi kuin lampaat, ja hajotit meidät pakanain sekaan.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Sinä myit kansasi halvasta etkä heidän hinnastaan paljoa hyötynyt.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Sinä annat meidät naapuriemme häväistäviksi, ympärillämme asuvaisten pilkaksi ja ivaksi.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Sinä saatat meidät sananparreksi pakanoille, pään pudistukseksi kansoille.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Joka päivä on häväistykseni minun edessäni, ja kasvojeni häpeä peittää minut,
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 herjaajan ja pilkkaajan puheen tähden, vihollisen ja kostonhimoisen katseitten tähden.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 Tämä kaikki on meitä kohdannut, vaikka emme ole sinua unhottaneet emmekä sinun liittoasi rikkoneet.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Ei ole meidän sydämemme sinusta luopunut, eivät meidän askeleemme sinun polultasi poikenneet.
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 Kuitenkin sinä runtelit meidät aavikkosutten asuinsijoilla ja peitit meidät synkeydellä.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Jos me olisimme unhottaneet Jumalamme nimen ja ojentaneet kätemme vieraan jumalan puoleen,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 eikö Jumala olisi sitä tutkituksi saanut, sillä hän tuntee sydämen salaisuudet?
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Ei, vaan sinun tähtesi meitä surmataan kaiken päivää, meitä pidetään teuraslampaina.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Heräjä, miksi nukut, Herra? Nouse, älä iäksi hylkää.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Miksi peität kasvosi, unhotat meidän kurjuutemme ja ahdistuksemme?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Sillä meidän sielumme on vaipunut tomuun, meidän ruumiimme painunut maahan.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Nouse, auta meitä ja lunasta meidät armosi tähden.
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
