Psalmien 2

1 Miksi pakanat pauhaavat ja kansat turhia ajattelevat?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Maan kuninkaat nousevat, ruhtinaat yhdessä neuvottelevat Herraa ja hänen voideltuansa vastaan:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 "Katkaiskaamme heidän kahleensa, heittäkäämme päältämme heidän köytensä".

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Hän, joka taivaassa asuu, nauraa; Herra pilkkaa heitä.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Kerran hän on puhuva heille vihassansa, peljättävä heitä hirmuisuudessaan:

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 "Minä olen asettanut kuninkaani Siioniin, pyhälle vuorelleni".

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Minä ilmoitan, mitä Herra on säätänyt. Hän lausui minulle: "Sinä olet minun poikani, tänä päivänä minä sinut synnytin.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Ano minulta, niin minä annan pakanakansat sinun perinnöksesi ja maan ääret sinun omiksesi.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Rautaisella valtikalla sinä heidät muserrat, niinkuin saviastian sinä särjet heidät."

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Tulkaa siis järkiinne, kuninkaat, maan tuomarit, ottakaa nuhteesta vaari.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Palvelkaa Herraa pelvolla ja iloitkaa vavistuksella.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Antakaa suuta pojalle, ettei hän vihastuisi ettekä te hukkuisi tiellänne. Sillä hänen vihansa syttyy äkisti. Autuaat ovat kaikki, jotka häneen turvaavat.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.