Psalmien 132
1 Matkalaulu. Muista, Herra, Daavidin hyväksi kaikkia hänen vaivojansa,
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 hänen, joka vannoi valan Herralle ja teki lupauksen Jaakobin Väkevälle:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 "Minä en mene majaan, joka on minun kotini, enkä nouse vuoteeseeni, joka on minun leposijani,
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 minä en suo silmilleni unta enkä silmäluomilleni lepoa,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 ennenkuin löydän sijan Herralle, asumuksen Jaakobin Väkevälle".
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Katso, me kuulimme sen olevan Efratassa, me löysimme sen Jaarin kedoilta.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Menkäämme hänen asumukseensa, kumartukaamme hänen jalkainsa astinlaudan eteen.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Nouse, Herra, leposijaasi, sinä ja sinun väkevyytesi arkki.
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Sinun pappisi olkoot puetut vanhurskaudella, ja sinun hurskaasi riemuitkoot.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Palvelijasi Daavidin tähden älä torju pois voideltusi kasvoja.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Herra on vannonut Daavidille totisen valan, jota hän ei peruuta: "Sinun ruumiisi hedelmän minä asetan sinun valtaistuimellesi.
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Jos sinun poikasi pitävät minun liittoni ja minun todistukseni, jotka minä heille opetan, niin saavat heidänkin poikansa istua sinun valtaistuimellasi iankaikkisesti."
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Sillä Herra on valinnut Siionin, halunnut sen asunnoksensa:
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 "Tämä on minun leposijani iankaikkisesti; tässä minä asun, sillä tänne on minun haluni ollut.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Siionin ravinnon minä runsaasti siunaan, sen köyhät minä leivällä ruokin.
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Sen papit minä puetan autuudella, ja sen hurskaat riemuiten riemuitkoot.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Siellä minä annan yletä Daavidille sarven, sytytän voidellulleni lampun.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Hänen vihollisensa minä puetan häpeällä, mutta hänen päässänsä loistaa hänen kruununsa."
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
